Zanořený (skrytý) penis v dětském věku

28.02.2021

Rodiče malých chlapců jsou někdy znepokojeni kvůli rozměrům penisu dítěte, které jim připadají "moc malé". Přestože již v dětství před pubertou bývají rozměry tohoto orgánu podmíněny individuálními vrozenými dispozicemi, nelze tvrdit, že "jakákoliv" velikost penisu je u dítěte normální. U chlapců před pubertou se průměrná délka penisu pohybuje v rozmezí 2,5 až 5 cm. Výrazně podprůměrné rozměry penisu mohou někdy být skutečně jen projevem genetické výbavy dítěte, v řadě případů se však jedná o vývojovou poruchu.

Abnormálně malé rozměry penisu jsou nejčastěji způsobeny jeho větším či menším zanořením do tukové tkáně podbřišku. Přitom topořivá tělesa penisu jsou v těchto případech vyvinuta naprosto normálně, pouze zůstávají skryta v tukových záhybech těla. Zanořený penis sice může souviset i se sníženou hladinou mužských pohlavních hormonů, avšak vyskytuje se i u řady chlapců, jejichž hormonální hladina plně odpovídá hodnotám běžným pro daný věk.

Ve většině případů má zanořený penis jednu ze dvou základních příčin, popřípadě se mohou vyskytovat i obě současně.
První a hlavní příčinou tohoto stavu je obezita spojená s nadměrně vyvinutou tukovou tkání v okolí kořene penisu, tedy místa, kde penis vychází na povrch těla. Vzhledem ke zvyšujícímu se výskytu obezity narůstá i výskyt zanořeného penisu (u dnešních dětí se obojí vyskytuje zhruba třikrát častěji, než tomu bylo na počátku 80. let 20. století).
Druhá základní příčina spočívá ve vysoké pružnosti závěsných vazů, na nichž je penis uvnitř těla upevněn.
K dalším příčinám zanoření penisu patří buď zmíněná nízká hladina mužských pohlavních orgánů, nebo různé chirurgické zákroky na penisu. Velmi často dochází k částečnému zanoření penisu v důsledku cirkumcize neboli obřízky.

Lze rozlišit tři stupně zanoření penisu:

I. stupeň - na povrch těla vystupuje předkožka, žalud a jen velmi krátký úsek topořivých těles; vzdálenost mezi kořenem penisu a okrajem žaludu (směrem k tělu) je kratší, než délka samotného žaludu;

II. stupeň - na povrch těla vystupuje předkožka a žalud, zatímco topořivá tělesa jsou celou svojí délkou zanořena v měkkých tkáních; vzniká optický dojem, jako by byl žalud "nasazený" přímo na tělo;

III. stupeň - na povrch těla vystupuje pouze předkožka, zatímco v měkkých tkáních jsou zanořena nejen topořivá tělesa, ale i žalud; pokud chlapec nemá předkožku (byla mu provedena obřízka), na místě penisu se při tomto stupni zanoření nachází pouze jakási štěrbina, v jejímž nitru je žalud skryt.

Diagnostika zanořeného penisu je zdánlivě velmi snadná, avšak je třeba vyloučit jiné příčiny abnormálně malých rozměrů penisu.
Takovou příčinou může být hypogonadismus, tj. snížená činnost pohlavních žláz, která vede k nízké hladině pohlavních hormonů.
V důsledku hypogonadismu se někdy objevuje tzv. mikropenis. Na rozdíl od zanořeného penisu se jedná o nedostatečně vyvinutý penis, jehož skutečné rozměry jsou abnormálně malé.
Kromě toho se zejména v novorozeneckém a kojeneckém období může vyskytovat tzv. vodní kýla v šourku, přičemž zvětšení šourku může někdy být natolik výrazné, že penis je jím doslova pohlcen.

Psychologické aspekty zanořeného penisu

Přestože zanoření penisu samo o sobě nemusí představovat nijak závažný zdravotní problém, jeho důsledky pro psychiku pacienta či jeho rodičů mohou svojí závažností převyšovat jakákoliv omezení, která tento stav přináší. Abnormálně "malý" penis může vzbuzovat obavy rodičů, zejména při třetím stupni jeho zanoření, kdy někteří rodiče mají dojem, že penis jejich syna někam "zmizel".
Také pro chlapce může být zanoření penisu od určitého věku zdrojem psychických problémů. Srovnání vlastního těla a pohlavních orgánů s jeho vrstevníky v něm může vyvolat pocity méněcennosti, který vychází z rozporu mezi rozměry či vzhledem jeho penisu a přijímanou normou, která platí ve vrstevnické skupině. Zvláště používání společných toalet, šaten či sprch může být pro chlapce se zanořeným penisem velmi traumatizující, nemá-li dostatečně vysokou odolnost vůči nevhodným poznámkám ze strany kamarádů či spolužáků.

Zdravotní omezení

V porovnání s negativními dopady zanoření penisu na psychiku dítěte či jeho rodičů jsou praktická omezení spojená s tímto stavem zpravidla méně závažná, avšak i s nimi je třeba počítat. Zanoření penisu může být spojeno například s obtížemi při močení, někdy může také znesnadňovat provádění hygieny vnějších pohlavních orgánů. V tukovém záhybu okolo zanořeného penisu někdy dochází k ukládání potu a jiných nečistot, v místech tření pak mohou vznikat opruzeniny.

Při třetím stupni zanoření je prakticky vyloučeno přetahování předkožky přes žalud, který je zcela zanořen v tukové vrstvě. Někteří chirurgové doporučují provedení cirkumcize neboli obřízky, ta je však v případě zanořeného penisu krajně nežádoucí, neboť znamená likvidaci tkáně, která by mohla v budoucnu posloužit při chirurgické korekci zanoření penisu. V mnoha případech je to navíc samotná cirkumcize, v jejímž důsledku k zanoření penisu dochází. Případnou chirurgickou korekci zanoření lze v takovém případě provést již jen s využitím tkáně přenesené z jiné části těla, například z předloktí.

Léčba

V naprosté většině případů je zanoření penisu způsobeno obezitou, a tudíž léčba spočívá v redukci nadměrných tukových zásob. S tím, jak chlapec hubne, se jeho penis postupně vysvobozuje z tukového zajetí.
Pokud je zanoření penisu způsobeno abnormalitami jeho závěsného vazivového aparátu, připadá v úvahu léčba chirurgická, tj. plastika závěsných vazů penisu s následnou plastikou kožního pokryvu penisu.
Jestliže však nejsou abnormálně malé rozměry penisu způsobeny jeho zanořením, nýbrž se jedná o projev hypogonadismu, připadá v úvahu léčba hormonální, tj. substituční léčba testosteronem.

Vždy je však třeba posoudit, zda jsou rozměry penisu opravdu abnormálně malé. Zejména před nástupem puberty může vzniknout mylný dojem, že penis je "moc malý". Od narození až do puberty jsou totiž rozměry penisu téměř stejné, zatímco jiné části těla poměrně rychle rostou. Může tak vzniknout optický klam, že několikaletý chlapec má výrazně menší rozměry penisu, než jaké měl v novorozeneckém či kojeneckém období.
Penis je ve skutečnosti až do puberty stále stejně velký, i když ve srovnání s prodlužujícím se trupem a končetinami může rodičům připadat "stále menší". Ke změně dochází nejčastěji ve věku okolo 12 - 13 let, kdy nastupuje období relativně rychlého růstu a vývoje tohoto orgánu.