Tři druhy špatných matek

07.06.2021

Většina maminek chce udělat vše pro to, aby jejich děti byly šťastné. Ale i matky se mohou dopouštět chyb. Nechci nikomu nic vyčítat, pouze se zmíním o třech typech matek, které mohou závažným způsobem narušit duševní zdraví dítěte. Řeč nebude o matkách, které své děti moří hladem nebo se o ně nestarají. Ve skutečnosti tyto maminky svoje děti milují a chtějí pro ně "to nejlepší". Jenže se svým přístupem k dítěti dosahují pravého opaku.

1) Nepřítomná matka

Některé maminky v rámci zajišťování materiálních potřeb dítěte zacházejí - či jsou nuceny zacházet - tak daleko, že (téměř) veškerý čas věnují práci a kariéře, takže na dítě už jim jaksi nezbývá čas. Jejich dítě může vyrůstat ve vynikajících podmínkách, starají se o ně prarodiče nebo placené chůvy, dům je plný hraček a sladkostí, ale to hlavní tu chybí - maminka. Osoba, kterou nelze nikým a ničím nahradit. Navenek je vše v pořádku. Dítě je dobře živené a péče o něj je zajištěna. Avšak vyrůstá v hluboké osamělosti, necítí se být milováno a nevytváří se u něj pocit jistoty a bezpečí.
Nedá se tvrdit, že se taková maminka o dítě "nestará". Naopak, vždyť skoro celý den nedělá nic jiného, než že dítěti zajišťuje "blahobyt" a "šťastnou budoucnost". Jenže pro malé dítě je dost těžké pochopit, že maminka musí být neustále v práci nebo na služební cestě, protože peníze jsou přece mnohem důležitější, než mezilidské vztahy. Místo toho, aby se dítě radovalo, že vyrůstá v blahobytu a jednou bude studovat na prestižní soukromé škole, kterou mu maminka zaplatí, se jen dívá z okna, kreslí prstem na orosené sklo a přemýšlí o tom, kdy už maminka přijde domů.
Ovšem matka nemusí být nepřítomna jen fyzicky. Emocionálně chladná matka může s dítětem sdílet společný prostor, avšak ve skutečnosti ji od něj dělí nesmírná vzdálenost. Neví, jak má s dítětem komunikovat, nerozumí jeho pocitům, nepozná, když dítě prožívá úzkost, smutek či strach. Matka a dítě žijí vedle sebe, nikoli spolu.

Řada vzdělaných, inteligentních a kreativních lidí má velké obtíže se začleněním do společnosti. Mohli by si najít skvělé zaměstnání, jenže se bojí přijímacích pohovorů, a tak se raději spokojují s méně zajímavými profesemi s nižší mzdou. Mají sice tvůrčí nadání, ale nikdy se neprosadí jako umělci, protože jim to nedovolí strach z kritiky. Rádi by někoho milovali, jenže stud jim nedovolí přijímat projevy náklonnosti. Tito lidé v dětství vyrůstali s citově chladnou matkou. Jejich základní životní postoj lze vyjádřit slovy: "Svět není v pořádku."

2) Trestající matka

V některých rodinách jsou role matky a dítěte - s mírnou nadsázkou - stanoveny tak, že matka představuje soudce a kata, zatímco dítě je věčný a nenapravitelný zločinec. Dítě žije v neustálém strachu, že udělá něco "špatného", a že všechny špatné věci kolem něj se vlastně dějí jen kvůli němu.
Veškeré chování dítěte je motivováno nikoli pozitivně, tedy snahou něco dokázat a něčeho dosáhnout, nýbrž negativně, tedy snahou vyhnout se trestu a za každou cenu se zavděčit despotické matce a jejím - mnohdy značně přehnaným a prakticky nesplnitelným - požadavkům.

Mnozí lidé mají problémy v partnerských vztazích. Aby druhému vyhověli, jsou ochotni udělat cokoliv a tolerovat třeba i nevěru (zejména některé ženy přičítají vinu za manželovu nevěru sobě, protože si myslí, že neudělaly dost pro to, aby ho uspokojily samy, ale podobný postoj se může vyskytovat i u některých mužů). Když je ostatní lidé urážejí a jednají s nimi neuctivě, berou to jako samozřejmost. Stále na sobě hledají jen samé chyby a nedovedou ocenit své kladné vlastnosti. Jejich sebevědomí je podlomené, protože v dětství byli vychováváni despotickou a trestající matkou. Jejich základní životní postoj zní: "Nejsem v pořádku."

3) Ovládající matka

Děti těchto matek vyrůstají obrazně řečeno "na vodítku". Maminka je považuje za naprosto nezpůsobilé bytosti, které nemohou nic zvládnout samy, protože jsou slabé, hloupé či nezkušené. Proto své potomky na každém jejich kroku kontrolují a omezují. Rozhodují úplně o všem (počínaje barvou ponožek a konče výběrem zájmového kroužku), aniž by se dítěte zeptaly na jeho názor. Jsou přesvědčeny o tom, že jakékoliv rozhodnutí samotného dítěte by bylo samozřejmě "špatné".
Výsledkem je, že dítě si nevytvoří žádné vlastní zkušenosti, nenaučí se řešit problémy a bojí se udělat chybu, kdykoliv se má k něčemu odhodlat. Dokonce i v dospělosti se na matku obrací s prosbou o radu, jak si má počínat třeba i v těch nejběžnějších životních situacích.

Někteří lidé mají pocit, že jsou přetěžováni. Nedovedou totiž nikomu nic odmítnout. Dělá jim obtíže, když se mají samostatně rozhodnout. Nevěří, že jsou schopni sami něčeho dosáhnout. V partnerských vztazích často selhávají. Mnohdy vyrůstali pod neustálou rodičovskou kontrolou, jejich matky by za ně nejraději nejen myslely, ale snad i dýchaly. Také u těchto lidí lze jejich základní postoj vyjádřit slovy "Nejsem v pořádku."

Matky patřící k jednomu z výše uvedených typů si samozřejmě neuvědomují, jaké škody mohou svým dětem způsobit. Naopak věří, že právě jejich způsob výchovy umožní jejich potomkům prožít šťastný a spokojený život. Mnohé z těchto matek jen opakují chyby svých vlastních rodičů. Negativní scénář výchovy se tak přenáší z generace na generaci.