Sourozenecké konstelace – výbava na celý život

27.01.2021

Pod označením sourozenecké konstelace se skrývá počet a pořadí dětí v rodině podle věku a pohlaví. Vědecké výzkumy ukazují, že vývoj osobnosti dítěte je do značné míry ovlivněn tím, zda je nejstarší, nejmladší, prostřední nebo jediné dítě v rodině. Sourozenci spolu prožívají většinou jen dětství a dospívání, zatímco v dospělosti se jejich cesty rozcházejí, avšak počet a pořadí dětí v rodině, z níž vyšli, má značný vliv na celý jejich život.

Na počátku sedmdesátých let minulého století vypracoval rakouský psycholog Walter Toman klasickou studii na toto téma. Zkoumal tisíce rodin a zjistil, že navzdory velkým rozdílům v sociálním postavení, hodnotovém žebříčku či životní úrovni těchto rodin mají lidé, kteří mezi svými sourozenci zaujímali určitou pozici, velmi podobné vlastnosti.

Ukázalo se, že rodiče reagují na příchod každého dalšího dítěte odlišným způsobem. Ke každému dalšímu dítěti se vztahují trochu jiná rodičovská očekávání, což nezůstává bez vlivu na jeho vývoj. Navíc celá řadu situací, které běžně nastávají v každodenním životě rodiny, se odvíjí od věku a pohlaví dětí.

Prvorozené dítě představuje pro rodiče něco nového a dosud nepoznaného. Právě k prvnímu dítěti v rodině se často vztahují největší očekávání. Dokud však nepřijde na svět další dítě, nemají rodiče žádné praktické zkušenosti ani možnost srovnání. Prvorozenému dítěti se od samého začátku věnuje veškerá péče, kterou ještě není třeba rozdělovat mezi více sourozenců. Také je však prokázáno, že prvorozené děti bývají častěji trestány.

S každým dalším potomkem rodiče získávají nové a nové zkušenosti, které mohou dále uplatňovat. Už vědí, že ta největší očekávání se nemusí vždy naplnit. Se svými dalšími dětmi už rodiče většinou jednají klidněji a jejich požadavky a očekávání jsou realističtější.

Snad proto, že se na ně zpočátku soustředí veškerá pozornost rodičů, mívají prvorozené děti zpravidla vyhraněnější osobní vlastnosti, než jejich mladší sourozenci. Zároveň jsou však mnohem ochotnější vyhovět žádostem rodičů a dalších dospělých. Protože mladší sourozenci se na ně často dívají jako na svůj vzor, mívají nejstarší děti v rodině větší autoritu u svých vrstevníků.

Podle Tomanových výzkumů má pořadí dětí v rodině velký vliv i na výběr povolání či životního partnera. V manželství se často opakuje pozice, kterou mělo dítě mezi svými sourozenci. Z tohoto hlediska lze rozlišovat tzv. komplementární, nekomplementární a částečně komplementární manželství.

  • Komplementární je takové manželství, do něhož vstupuje starší dítě z jedné rodiny s mladším dítětem z druhé rodiny. Například muž, který vyrůstal se starší sestrou, si vezme ženu, která vyrůstala s mladším bratrem.
  • Nekomplementární je takové manželství, do kterého vstupují buď dvě starší, nebo dvě mladší děti. Například žena, která měla starší sestru, si vezme muže, který měl staršího bratra.
  • Částečně komplementární je manželství prostředního sourozence nebo jedináčka se staršími nebo mladšími dětmi.

Na základě svých výzkumů došel Toman k závěru, že v komplementárním manželství je pro oba partnery mnohem snadnější se dohodnout a navzájem se přizpůsobit, protože mohou v manželství využít své zkušenosti získané ve vztazích se svými staršími či mladšími bratry a sestrami. Takové dvojice se v manželství doplňuje - například tím, že jeden plánuje a druhý tyto plány provádí.

Vztah mezi manželi bývá tím pevnější a trvalejší, čím více se blíží jejich postavení mezi sourozenci ve své původní rodině. Naproti tomu v nekomplementárních manželstvích může docházet k tomu, že dvě starší děti mezi sebou bojují o moc, nebo že dvě mladší děti se snaží přesouvat odpovědnost jeden na druhého.

Manželství mezi dvěma nejmladšími potomky může být obzvláště náročné po narození jejich prvního dítěte, které vyžaduje jejich společnou péči a společnou odpovědnost. To od nich vyžaduje více času i úsilí. Takoví rodiče se mnohem častěji spoléhají na pomoc a podporu ze strany svých vlastních rodičů, tedy dědečků a babiček jejich dítěte.

Pokusme se stručně popsat obecné charakteristiky dětí s různým pořadím narození. Tyto charakteristiky samozřejmě neznamenají, že dítě nutně musí být vždy takové. Jedná se pouze o určitou - byť vysokou - míru pravděpodobnosti, že lidé, kteří vyrůstali za podobných podmínek, se budou chovat podobným způsobem.

Nejstarší dítě v rodině bývá většinou odpovědnější, svědomitější a ambicióznější, než jiné děti. Má sklon přebírat některé z rodičovských starostí a odpovědností, tedy pečovat o mladší sourozence, případně je i vychovávat. To se nejsilněji projevuje v případě nemoci nebo ztráty jednoho z rodičů. Pociťuje větší odpovědnost za blaho rodiny a za pokračování rodinných tradic. Ve svém pozdějším zaměstnání rád vede ostatní lidi, zadává jim úkoly a hodnotí jejich pracovní výsledky.

Narozením dalšího dítěte přichází prvorozenec o svoje výsadní postavení v rodině, což u něj může vést k propuknutí žárlivosti. Někdy mívá pocit, že musí o přízeň svých rodičů bojovat.

Nejstarší děti v rodině, zejména chlapci, si častěji vybírají stejné nebo podobné povolání, jaké měl jejich otec nebo dědeček. Jeho rodiče mají sklon pečlivěji sledovat jeho vzdělávání a přípravu na povolání, oproti mladším dětem zpravidla mnohem více lpí na jeho kariérním úspěchu.

Rodičovský důraz na co nejlepší výsledky vede prvorozené dítě k tomu, že se snaží být dokonalejší než ostatní. Ve srovnání se svými mladšími sourozenci je méně hravé a vůči sobě samému poněkud přísnější.

Poměrně častým problémem prvorozených bývá úzkost z toho, že nesplní něčí očekávání. Bývá pro ně obtížnější odejít od svých povinností a jen tak si užívat.

Určité varianty v postavení prvorozeného dítěte závisí na jeho pohlaví i na tom, zda má bratry, nebo sestry. Například starší bratr jednoho nebo několika chlapců bývá méně společenský, než starší bratr jedné či více sester. V životě dává přednost spíše mužské společnosti, ve které může být vůdcem. Často si hledá takové povolání, ve kterém je obklopen muži. Obvykle se z něj stává přísný a konzervativní otec.

Nejlepší manželkou pro staršího bratra jednoho nebo více bratrů může být mladší sestra jednoho či několika bratrů, která respektuje jeho postavení. Problémy se mohou dostavit ve vztahu nejstaršího bratra několika bratrů s nejstarší sestrou několika sester. Ani jeden z nich totiž neměl ve své původní rodině zkušenosti se vztahy mezi sourozenci opačného pohlaví, což se může projevit nedostatkem pochopení pro toho druhého. Navíc mezi nimi může docházet k více či méně skrytému "boji o moc".

Starší bratr jedné či více sester bývá velmi galantní k ženám a vždy jim věnuje pozornost. Snadno se přizpůsobuje i nekomplementárnímu manželství. Přestože může být dobrým otcem, jeho manželka je pro něj obvykle přece jen o něco důležitější, než děti. Čím více měl tento muž sester, tím obtížnější je pro něj navazovat přátelství s muži, nebo zůstávat s jednou ženou po celý život. Často si hledá takové povolání, ve kterém je obklopen ženami. Rád vede své spolupracovníky, ale není vůči nim tolik autoritářský, jako starší bratr jednoho či několika bratrů. Svoji práci se snaží vždy úspěšně dokončit, ale ne na úkor mezilidských vztahů.

Starší sestra jedné nebo několika sester bývá obvykle silná a nezávislá osobnost. Má sklony všechno kolem sebe organizovat a často jí dělá obtíže, když má přijmout radu nebo pomoc druhého. Své rodiče se obvykle snaží potěšit dobrým chováním a úhledností. Čím více sester má, tím menší je pravděpodobnost, že prožije šťastné a spokojené manželství. Jejím nejlepším partnerem bude mladší bratr jedné nebo několika sester, který je ve svém životě zvyklý na přítomnost silných žen. O takového manžela může pečovat, aniž by se od něj dočkala nějakých zásadních námitek. Ideálním manželem pro ni může být i jedináček, který je ze své původní rodiny zvyklý na dominantní pozici matky. Když se však starší sestře jedné či několika sester narodí první dítě, často její zájem o manžela poklesne. Jejími největšími kamarádkami bývají zpravidla mladší sestry sester. Ale vzhledem k tomu, že nejstarší sestry mají hodně společného, si může dobře rozumět i s nimi, i když jen do doby, než začnou pracovat na nějakém společném úkolu. V tom okamžiku mezi nimi nastává "boj o moc".

Starší sestra jednoho nebo více bratrů se cítí dobře ve společnosti mužů. Její manžel pro ni bývá natolik důležitý, že je kvůli němu ochotna vzdát se i své vlastní kariéry, jen aby mohla vést jeho dům a starat se o jeho děti. Projevuje velký zájem o práci i zájmy a záliby svého manžela, který je pro ni na prvním místě - alespoň do doby, než se narodí jejich první syn. Pak svoji péči a pozornost rozděluje mezi manžela a syna. Starší sestra několika bratrů obvykle touží po velké rodině s mnoha dětmi. Ve svém zaměstnání často vystupuje jako prostředník při řešení konfliktů a dovede uplatňovat svůj skrytý vliv na nadřízeného, pokud je jím muž. Když ona sama pracuje na vedoucí pozici, přistupuje ke svým podřízeným s velkou pozorností a taktem, přičemž práci mezi ně rozděluje tak, aby získala více času na svoji rodinu a děti.

Nejmladší dítě z rodiny bývá veselé, optimistické, někdy až lehkomyslné. Často se spoléhá na pomoc druhých. Pro své rodiče někdy zůstává "dítětem na celý život", obzvláště jedná-li se o chlapce. Rodiče k němu bývají méně nároční a více mu dovolují. Přesto však některé nejmladší děti mívají velké ambice, jimiž se snaží své postavení z dětství překonat. Rychleji se učí, proto mají více času a prostoru pro rozvoj svých tvůrčích schopností. Z nejmladších dětí bývají úspěšní umělci či vynálezci. Rádi se věnují sportu, tanci, hudbě či divadlu.

Více než jiné děti má mladší bratr několika bratrů sklon hrát v rodině i mimo ni úlohu rebela. Mnoho slavných dobrodruhů a cestovatelů bylo nejmladšími z několika bratrů. Ostatně i v pohádkách to bývá nejmladší z několika synů, kdo se vydává do světa a vrací se s bohatstvím, se slávou, nebo alespoň s krásnou nevěstou.

Mladší bratr několika bratrů bývá společenský, ale někdy má ostych před ženami. Nejlépe se k němu hodí starší sestra několika bratrů nebo prostřední sestra, která má mladšího bratra. Naopak nejtěžší je pro něj vycházet s mladší sestrou několika sester, protože ani jeden z nich není zvyklý na opačné pohlaví a nechce převzít větší díl odpovědnosti za společnou domácnost. Může se však stát velmi dobrým společníkem pro své děti, obzvláště jsou-li to chlapci, protože je pro něj snadné hrát si s nimi jako rovný s rovnými.

Mladší bratr několika sester je mnohdy v privilegovaném postavení a celý život je obklopen péčí žen. Výzkumy ukazují, že mnoho rodičů by chtělo mít alespoň jednoho syna, a proto si pořizují další a další děti, dokud se nenarodí alespoň jeden chlapec. Vzhledem ke svému postavení nemusí příliš usilovat o to, aby v rodině vynikl. Podává lepší výkony v těch oblastech, kde se vše řídí jasnými pravidly a není vyžadována samostatnost. Čím více má sester, tím obtížněji si vybírá jedinou životní partnerku. Vhodnou manželkou je pro něj starší sestra bratrů, která dobře ví, jak se starat o muže. Pro mladšího bratra sester je snadnější budovat vztahy se svými dcerami než se syny, protože syna podvědomě vnímá jako svého soupeře. Někdy dokonce nechce mít žádné děti, obzvláště pokud i jeho manželka je sestrou několika starších sourozenců.

Mladší sestra několika sester bývá spontánní, zábavná a touží po dobrodružství, ať už je v jakémkoliv věku. Může být náladová, nepořádná, někdy i dost nevyzpytatelná. Ráda soutěží s muži, ale vždy hraje ženskou roli. Často se snaží překonat své starší sestry v aktivitě a většinou se vdává jako první z nich, přestože je nejmladší.

I když se snaží být atraktivní pro muže, větší význam pro ni mají vztahy s ostatními ženami. Její starší sestry bývají zároveň i jejími nejlepšími kamarádkami. Vhodným partnerem je pro ni nejstarší z několika sourozenců, ať už bratrů nebo sester. S dětmi jedná bezprostředně a snadno se dovede přizpůsobit úrovni jejich myšlení.

Mladší sestra několika bratrů, podobně jako mladší bratr několika sester, mívá v rodině privilegované postavení. Bývá z ní optimistická, atraktivní a vášnivá žena. Obvykle se dobře vdává a svého manžela vnímá jako cennou životní výhru. Někdy je vůči svému manželovi příliš poslušná, i když na druhou stranu dovede být i sobecká. Mladší sestra bratrů se mezi muži cítí jistě a bezpečně, bývá z ní dobrá manželka. Někdy s muži soutěží a dráždí je, ale vždy dokáže odlehčit napjatou situaci humorem a úsměvem. Děti si pořizuje spíše proto, aby potěšila manžela, který po nich touží, avšak obvykle se z ní i přesto stává dobrá matka. Někdy tak dobrá, že pro její syny může být velmi těžké se od ní odpoutat. Kamarádky nehrají v jejím životě tak velkou roli, ostatní ženy ji mnohdy považují spíše za svoji rivalku. Kariéra pro ni zpravidla není důležitější, než rodina. V zaměstnání pracuje raději pod vedením staršího muže.

Jedináček je zároveň nejstarším i nejmladším dítětem v rodině. Proto mívá mnoho charakterových vlastností nejstaršího dítěte (ostatně v mnoha případech není dlouhou dobu předem jisté, že jedináčkem zůstane), nicméně některé své dětské rysy si dokáže uchovat až do dospělosti. Jedináček si na jednu stranu může užívat veškeré pozornosti svých rodičů, zároveň je však také jejich "jedinou nadějí" do budoucna, a proto na něj mohou být kladeny někdy až příliš vysoké nároky.

U jedináčka se více než u kohokoliv jiného vyskytují vlastnosti rodiče téhož pohlaví. To platí i pro obvyklé charakteristiky, které jsou spojeny se sourozeneckou konstelací rodičů. Pokud je jediným dítětem v rodině syn, do určité míry "přebírá" sourozeneckou konstelaci svého otce. Je-li jedináčkem dcera, přenáší se na ni sourozenecké konstelace její matky.

Vzhledem k tomu, že jedináček nemá sourozence, jeho příležitost hrát si a komunikovat s jinými dětmi je omezena na pobyt ve školce, ve škole nebo mezi kamarády. Jeho zkušenosti s řešením konfliktů jsou proto menší než u dětí, které mají sourozence. Z tohoto důvodu má v různých sporech tendenci vystupovat autoritativně, snaží se za každou cenu prosadit a mnohdy nedovede ustoupit. Bývá pro něj obtížné navázat rovnocenný vztah. Velkým problémem tak může být manželství dvou jedináčků, z nichž ani jeden není zvyklý na opačné pohlaví a oba chtějí, aby ten druhý hrál roli rodiče a více se staral o děti.

Čím menší je věkový rozdíl mezi dětmi v rodině, tím výrazněji se projevují charakteristické vlastnosti starších a mladších sourozenců, neboť děti, které přišly na svět krátce po sobě, si mnohem více konkurují a mnohem intenzivněji hledají své místo ve struktuře rodiny. Naproti tomu v případě, že věkový rozdíl mezi sourozenci činí více než 5 až 6 let, se každé z dětí svým postavením a charakteristikou blíží jedináčkovi, i když postupně přibírá některé vlastnosti té pozice, ke které má nejblíže. Tak například dvanáctiletá sestra čtyřletého bratra byla prvních osm let svého života jedináčkem, což se na vývoji její osobnosti nemohlo neprojevit. Nicméně od určitého věku se i u ní objeví některé typické rysy starší sestry mladšího bratra.

Prostřední dítě může vykazovat rysy jak mladších, tak i starších sourozenců, případně i kombinaci obou. Pokud je v rodině větší počet dětí, tedy 4 nebo více, pak vlastnosti prostředních dětí do značné míry závisí na věkovém rozdílu, který je přibližuje buď ke starším, nebo k mladším sourozencům. Jestliže po prvním dítěti nastala delší časová prodleva, po níž následovali další sourozenci již v kratších intervalech, budou mít prostřední děti blíže k těm mladším. A naopak, pokud si rodiče několika dětí pořídí svého posledního potomka až s několikaletým časovým odstupem, budou mít prostřední sourozenci blíže k těm starším.

Prostřední dítě mívá velmi rozvinuté sociální a komunikační dovednosti a nečiní mu potíže úspěšně jednat s různými typy osob, protože má zkušenosti se soužitím jak s mladšími a slabšími, tak i se staršími a silnějšími sourozenci. Pokud však prostřední dítě není jediným chlapcem či jediným děvčetem v rodině, tedy pokud má jen samé sourozence téhož pohlaví, musí mnohdy obtížně bojovat o své postavení v rodině. Nemá ani autoritu nejstaršího, ani privilegované postavení nejmladšího. Lékař a psycholog Alfred Adler kdysi napsal: "Prostřední dítě v rodině je pod neustálým tlakem z obou stran - bojuje o to, aby se dostalo před svého staršího bratra, a zároveň se obává, že ho mladší předhoní."

Velkou roli hrají také postoje rodičů k pohlaví dítěte. Ve většině světových kultur jsou upřednostňováni synové, pouze některé kultury upřednostňují dcery. Na nejstarší sestru bývá v rodině přenášena část odpovědnosti za výchovu mladších dětí, což na ni někdy klade až příliš vysoké nároky. Nejmladší syn získává v rodině privilegované postavení, s nímž jsou spojeny určité výhody, ale také řada omezení.

Přestože dvojčata přicházejí na svět téměř současně, jedno z nich zpravidla přebírá roli staršího. Přitom nezáleží ani tak na tom, o kolik minut dříve či později spatřilo svět, jako spíše na přístupu rodičů, kteří - byť jen podvědomě - zacházejí s jedním z dvojčat jako se starším.

Postavení dvojčat v rodině závisí i na širší sourozenecké konstelaci. Například dvojčata, která mají starší sestru nebo bratra, se budou chovat jako mladší děti. Dvojčata, ať již téhož nebo opačného pohlaví, jsou v rodině často zvyklá fungovat jako "samostatná jednotka". To znamená, že jsou méně orientovaná na svoje ostatní sourozence a více na své vzájemné vztahy. Některá dvojčata jsou si natolik blízká, že se chovají takřka jako "jedna osoba" a jejich závažná rozhodnutí vykazují společné rysy. Na prahu dospělosti mohou mít potíže s rozdělením a zahájením samostatného života, zejména jsou-li stejného pohlaví.

Samozřejmě záleží na jedinečném prostředí každé rodiny, do jaké míry se u jednotlivých dětí charakteristické vlastnosti dané sourozeneckou konstelací rozvinou. Každá rodina žije svým vlastním životem, do něhož vstupují různé události a těžko předvídatelné okolnosti.

Příkladem mohou být dva bratři, jejichž maminka se rozvedla, po nějaké době se opět provdala a se svým novým manželem měla dalšího syna. Z mladšího bratra se tak rázem stal prostřední. Nejstarší bratr však svého otčíma nikdy nepřijal, jeho chování se postupně zhoršovalo, nedokončil ani střední školu a po odchodu z domova se několikrát dostal do konfliktu se zákonem. Jeho prostřední bratr se ujal role nejstaršího sourozence, který pomáhal svému o několik let mladšímu nevlastnímu bratrovi. A tak se z dítěte, které původně hrálo roli nejmladšího člena rodiny, stal odpovědný starší sourozenec.

Povaha člověka je formována prostředím, v němž vyrůstá. Počet dětí v rodině, jejich pořadí, pohlaví a věkový rozdíl mají při utváření osobnosti dítěte velkou úlohu. Důležité je, aby se rodiče ke všem svým dětem chovaly spravedlivě, tedy v souladu s potřebami a zájmy jednotlivých dětí. Sourozenecké konstelace závisí na řadě faktorů, z nichž pouze některé mohou rodiče ovlivnit (například počet dětí), zatímco jiné jsou mimo jejich možnosti (například pohlaví jednotlivých potomků). V každé sourozenecké konstelaci však lze vychovávat děti tak, aby došlo k posílení a upevnění jejich nejlepších vlastností a k harmonizaci jejich vzájemných vztahů.