Sourozenci: Věčná směs lásky a rivality

01.02.2021

Sourozenecké vztahy patří v životě k těm nejkomplikovanějším. Někteří rodiče mají pocit, že musí stále jen "rovnat spory" mezi svými menšími i odrůstajícími potomky. Jindy jsou naopak až překvapeni tím, kolik pozornosti a ohleduplnosti si jejich děti dovedou navzájem poskytovat, aniž by je k tomu někdo nutil.
Mezi sourozenci se zpravidla vytváří velmi silné citové pouto.
Vyrůstají spolu, prožívají společně své radosti i starosti. Pro každé dítě, které má alespoň jednoho bratra nebo sestru, je právě sourozenec tím nejlepším "trenérem" či "instruktorem" pro nácvik sociálních dovedností, umění být s druhými. Sourozenec je sice vždy svým způsobem "konkurentem", avšak zároveň poskytuje morální oporu v obtížných situacích a je zrcadlem pro lepší pochopení sebe sama.

Sourozenci na sebe mívají mnohem větší vliv, než si sami uvědomují a připouští. Jak a v čem se tento vliv projevuje?

  • Sourozenci se navzájem učí lépe rozumět sobě i ostatním. Jestliže se jejich vztah zdravě rozvíjí, budou i později mnohem lépe vycházet s druhými lidmi.
  • Během společných her si zdokonalují svoje komunikační schopnosti, rozšiřují si svoji slovní zásobu, rozvíjejí svoji schopnost jednat s druhými lidmi.
  • Navzájem od sebe přebírají různé návyky, ale i zlozvyky. Přestože každý z nich je jiný, v mnoha ohledech se jeden druhému podobají více, než by si byli ochotni přiznat.
  • Vyměňují si své zkušenosti, zejména z oblasti školy a kontaktů s vrstevníky. Právě od sourozence se dítě může dozvědět hodně o tom, jak přežít v prostředí, které se řídí určitými pravidly (školka, škola).
  • Učí se taktizovat ve vztahu k rodičům. Společně tvoří tým, v němž mohou vyvážit autoritu rodičů mnohem lépe, než kdyby se o to pokoušel každý zvlášť.

Kamarádi přicházejí a odcházejí, ale sourozenci zůstávají. Někdy to může být jen sourozenec, kdo dokáže pocitům dítěte skutečně porozumět a poskytnout mu potřebnou morální podporu. Zároveň však vyrůstají ve vzájemných hádkách, v konfliktech všeho druhu a v nekonečném boji o přízeň a pozornost rodičů.

Co všechno ovlivňuje vztah mezi sourozenci

1. Vrozený základ osobnosti. Někteří rodiče si lámou hlavu nad tím, jak je možné, že dvě děti vychovávané ve stejných podmínkách a stejnými metodami mohou být navzájem tak odlišné, zvlášť když pocházejí ze stejných rodičů. Ve skutečnosti je normální, že sourozenci mají řadu vrozených rozdílů. Každé z nich je nositelem jedinečné genetické kombinace, která spoluurčuje jeho vzhled i vrozený temperament.

2. Pořadí sourozenců v rodině. Aniž si to rodiče musí nutně uvědomovat, nechovají se ke všem svým dětem stejně. Pozice dítěte v rodině i různá očekávání rodičů vůči jednotlivým potomkům se totiž liší podle toho, zda jde o dítě nejstarší, prostřední či nejmladší. Právě sourozenecká konstelace, tedy počet a pořadí dětí v rodině, má značný vliv na formování osobnosti každého dítěte.

3. Pohlaví sourozenců. Přestože dvě děti téhož pohlaví mohou mít více společných zájmů, bývá mezi nimi více neshod a konfliktů. Jejich soutěživost a žárlivost se projevuje ve vyhraněnější podobě, protože dva chlapci nebo dvě dívky používají pro získání náklonnosti rodičů stejné či alespoň velmi podobné strategie. Naproti tomu děti opačného pohlaví používají k získání rodičovské pozornosti odlišné prostředky, a proto jejich konkurence působí méně nápadně.

4. Věk dětí. V každém věku se dítě projevuje trochu jinak. Menší děti mají tendenci řešit své problémy pomocí fyzické síly, zatímco u starších dochází ke slovním hádkám. Když je mezi sourozenci jen malý věkový rozdíl (do dvou let), bývají jejich konflikty prudší a častější. Naproti tomu při větším věkovém odstupu (nad 6 let) bývají konflikty mezi sourozenci méně intenzivní.

5. Velikost bytu. Každé dítě potřebuje určitý individuální prostor, který patří jen jemu. Ve stísněných podmínkách jsou si členové rodiny bližší, ale také mezi nimi může docházet k častějším sporům o hranice. V malém pokojíku obývaném několika dětmi může snadno propuknout ponorková nemoc, ale ani příliš rozlehlý byt s velkým množstvím oddělených místností jejich vztahu neprospívá, protože mezi ně vnáší odcizení. Ať už je byt malý nebo velký, vždy se dá zajistit, aby každé dítě mělo dostatek soukromí na své osobní záležitosti, ale zároveň aby mohlo využívat prostor k hrám a jiným společným činnostem, které rodinu stmelují.

6. Osobnost rodičů, jejich chování a postoje. Děti jsou v mnoha ohledech zrcadlem svých rodičů. Svým každodenním chováním poskytují rodiče dětem příklad, ať už dobrý či špatný. Přístup rodičů je totiž pro dítě měřítkem toho, co je a není normální. Jestliže jsou rodiče zvyklí řešit své neshody hádkami a křikem, mohou počítat s tím, že na sebe budou křičet i jejich děti, jakmile mezi nim dojde k nějakým nesrovnalostem.

Sourozenecké konflikty - Kdy a jak je řešit?

Konfliktní situace tvoří běžnou součást života. Slouží k vytvoření či upevnění pozic jednotlivých členů skupiny a k vymezení hranic jejich vzájemného chování. Konflikty a způsob jejich řešení tedy mají význam pro budování vztahů.

Někteří rodiče mají pocit, že jejich úkolem je, aby reagovali už v zárodku jakéhokoliv konfliktu mezi svými dětmi. Když už nelze konflikt odvrátit, snaží se jej za své potomky řešit. Výsledkem je, že děti si zvyknou neustále se na rodiče obracet se stížnostmi na chování druhého, přičemž od maminky a tatínka vyžadují, aby se stali rozhodčími či soudci v každém jejich sporu. Samozřejmě, že dítě, které za takového sporu před rodiči vyjde jako poražený, si začne myslet, že rodiče mají toho druhého raději, nebo že mu nadržují.

Takoví rodiče pak od svých dětí často slyší: "Mami, Petr mi už zase vzal pastelky, řekni mu něco!" nebo "Jana dostala větší kousek čokolády, to není spravedlivé!" Rodiče hledají chybu v řevnivosti svých potomků, kteří však ve skutečnosti dělají jen to, co od nich jejich rodiče očekávají.

Proto je mnohem lepší, když rodiče vůči dětem nevystupují jako soudcové jejich sporů, nýbrž jako poradci či konzultanti. Takoví rodiče své děti učí, jak mohou hájit své zájmy, aniž by tím někomu ublížily. Děti se od nich učí mluvit o svých problémech, vyjadřovat své pocity, hledat vhodná řešení, promýšlet možné důsledky svého vlastního jednání.

Důležité je, aby takové poradenství nezasahovalo do právě probíhajícího konfliktu. To neznamená odkládat řešení aktuálních problémů nebo se neustále vracet ke starým záležitostem, které už mohly být dávno zapomenuty. Nicméně je třeba si uvědomit, že až po odeznění prvního výbuchu hněvu, když horké hlavy vychladnou, jsou obě (nebo všechny) děti schopné vnímat, o čem s nimi rodiče vlastně hovoří. Váš bezprostřední zásah je nutný pouze v případě, že jednomu nebo oběma dětem hrozí vážný úraz či podobné nebezpečí.

Někdy je vhodnější probrat situaci s oběma (všemi) dětmi společně, jindy je třeba promluvit s každým zvlášť. To záleží na povaze jejich konfliktu, ale i na věku dětí a na tom, jak velký je jejich věkový rozdíl. Ať už s dětmi hovoříme společně nebo s každým zvlášť, nikdo by neměl být obviňován z toho, co se stalo, ani zahrnován výčitkami všeho druhu. Podstatné je, aby děti dovedly obnovit narušenou rovnováhu ve svém vztahu. Není zde pachatel a oběť, nestojí před námi viník a poškozený, ale dvě děti, které se z nějakého důvodu nepohodly. Pomozme jim definovat hranice jejich chování, nabídněme jim nějaký vhodnější a přijatelnější způsob, jímž mohou řešit své neshody.

Většina konfliktů mezi sourozenci pochází z toho, že jedno z dětí (nebo obě najednou) v určité situaci nabude dojmu, že jeho práva jsou nějakým způsobem poškozena. Jedná se o typický rozpor mezi očekáváním a realitou. Proto je důležité, aby se vztahy mezi sourozenci řídily jasnými a srozumitelnými pravidly. A aby každé z dětí vědělo, že jeho právo či svoboda končí tam, kde začíná právo či svoboda druhého.

Jak mohou rodiče přispět k budování vztahu mezi sourozenci

1. Vztah mezi sourozenci by neměl začít až narozením druhého dítěte. Maminka může svému staršímu dítěti pomoci tento vztah vytvářet již v době, kdy jeho bratříčka nebo sestřičku teprve čeká. Na jejím přístupu záleží, jak bude starší dítě na příchod mladšího sourozence připraveno.

2. Udržujte v rodině zdravé a otevřené klima. Váš společný domov by měl být prostředím, v němž se všichni cítí dobře. Pro pocit jistoty a bezpečí Vašich dětí je důležité, aby se soužití ve Vaší rodině řídilo jednoduchými a srozumitelnými pravidly. Při jejich formulaci nemusíte zacházet do podrobností, protože účelem pravidel je vymezit základní mantinely, a ne dopodrobna nalinkovat život všech rodinných příslušníků.

3. Učte své děti vyjadřovat vlastní pocity. Každý má právo říct, co se mu na chování druhých nelíbí, ale bez jakýchkoliv výčitek a zlostného obviňování, které nutně vyvolává stejně zlostnou obranu. Naučte své děti poskytovat i přijímat kritiku. Sami jim dávejte příklad v tom, že kritika nemusí zraňovat.

4. Naučte své děti dělat kompromisy. Každému se může líbit něco jiného, každý může mít trochu jinou představu o tom, jak by se něco mohlo udělat, ale konečné rozhodnutí by mělo alespoň částečně vyhovovat všem. Nikdo by se neměl cítit jako "vítěz" nebo "poražený".

5. I když Vaše děti mají odlišné povahy a různé záliby, zkuste jim najít alespoň jednu zajímavou činnost, které by se mohly věnovat společně. Nebo jim alespoň čas od času připravte nějaký společný úkol, na němž se budou muset podílet spojenými silami. Dejte jim příležitost, aby se naučily spolupracovat.

Co byste neměli nikdy dělat

Ze všeho nejvíce je třeba dávat pozor na to, abyste jedno z dětí neustále nepředhazovali tomu druhému jako vzor. Každý má trochu jiné schopnosti a předpoklady, každý má své osobité zájmy a dovednosti. Neustálé srovnávání s "lepším", "hodnějším" nebo "chytřejším" sourozencem na tom nic nezmění, může však závažně narušit jejich vztah. Když budete jedno z dětí stále jen vychvalovat, druhé jej začne nenávidět.

Dále je třeba počítat s tím, že i když se sourozenci mají rádi, občas to mezi nimi prostě zajiskří. To je normální. Myslete na to, že když do jejich drobných sporů budete neustále vstupovat, můžete tím vše ještě zhoršit. Děti se pohádají a pak se opět usmíří. Když ale jedno z nich získá dojem, že Váš zásah ve prospěch druhého byl nespravedlivý, rozevře se mezi nim propast, jejíž překonání bude vyžadovat mnohem více úsilí, než překonávání obyčejných drobných tahanic.

Jejich sourozenecký vztah jim bude muset vydržet na celý život. I kdyby je všichni ostatní lidé na světě zklamali, budou mít alespoň jeden druhého, aby se navzájem svěřili, postěžovali si, povzbudili se. Dávejte proto pozor, abyste mezi ně už v dětství nenavršili nepřekonatelné překážky, které by je mohly postupně odcizit a nakonec i nadobro rozbratřit.