Řečnická otázka jako výchovná chyba

06.02.2021

Mnozí rodiče - obzvláště maminky, ale občas i někteří tatínkové - s velkou oblibou využívají řečnické otázky k tomu, aby přiměli dítě k činnosti nebo ho vedli k poslušnosti. Když maminka chce, aby její dítě něco udělalo, často jej o to nepožádá normálně, ale položí mu řečnickou otázku, která obsahuje skryté výčitky či obviňování.

Pojďme si na několika příkladech ukázat, jak takové řečnické otázky mohou na dítě působit.

Řečnická otázka: "Proč máš v pokoji takový nepořádek?"
Skryté sdělení: Měl sis uklidit a neudělal jsi to. Jsi špatný. Jsi líný.

Řečnická otázka: "Kdy konečně vyrosteš / dostaneš rozum?"
Skryté sdělení: Chováš se jako malý. Jsi hloupý. Stydím se za tebe.

Řečnická otázka: "Proč biješ svého bratra?"
Skryté sdělení: Nemáš důvod se k bratrovi takhle chovat.

Řečnická otázka: "Jsi v pořádku?"
Skryté sdělení: něco s tebou není v pořádku. Chováš se divně. Pokud k tomu nemáš nějaký závažný důvod, je tvoje chování špatné.

Řečnická otázka: "Jak jsi na to mohl zapomenout?"
Skryté sdělení: Buď jsi hlupák, nebo ti na ničem nezáleží. Nemohu se na tebe spolehnout.

Řečnická otázka: "Pořád si tam ještě s někým píšeš?"
Skryté sdělení: Už jsi měl dávno spát. Zlobíš. Když ti něco řeknu, je to jako když hrách na stěnu hází.

Řečnická otázka nám sice umožňuje vyjádřit naše pocity v poněkud zaobalené podobě, ale jako prostředek komunikace s dítětem bývá neúčinná. Zpravidla dítě nevede k tomu, aby začalo spolupracovat. Spíše se takovou otázkou cítí být dotčeno. Rodiče si mnohdy ani neuvědomují, jaká negativní sdělení jsou v jejich řečnických otázkách obsažena, a proto ani nechápou, proč děti na tyto otázky nereagují tak, jak by podle jejich názoru měly.

Mluvte s dětmi na rovinu a otevřeně

Jednou z nejdůležitějších věcí, které by se maminky měly naučit, je hovořit s dítětem přímo a na rovinu, zejména jedná-li se o syna. Ženy často vyjadřují svoji nespokojenost bez přímého požadavku, což je však - obzvláště pro chlapce - velmi obtížně čitelné. Dítě mnohdy nepochopí, co se mu matka snaží řečnickou otázkou naznačit, jaké chování od něj vlastně očekává.

Uveďme si několik příkladů toho, jak lze určitý nepřímý požadavek vyjádřit přímo:

Nepřímý požadavek: "Děti, děláte moc hluku!"
Jeho přímé vyjádření: "Buďte zticha."

Nepřímý požadavek: "Zase tu máš nepořádek!"
Jeho přímé vyjádření: "Ukliď si."

Nepřímý požadavek: "Jak se to chováš k sestře?"
Jeho přímé vyjádření: "Chovej se k sestře hezky."

Nepřímý požadavek: "Proč biješ bratra?"
Jeho přímé vyjádření: "Nebij bratra."

Nepřímý požadavek: "Zase mi skáčeš do řeči!"
Jeho přímé vyjádření: "Nepřerušuj mě, když mluvím."

Nepřímý požadavek: "Jak to se mnou mluvíš?"
Jeho přímé vyjádření: "Takhle se mnou nemluv."

Nepřímý požadavek: "Máš rozvázané tkaničky!"
Jeho přímé vyjádření: "Zavaž si tkaničky."

Nepřímý požadavek: "Minule ses opozdil!"
Jeho přímé vyjádření: "Přijď včas."

Každým nepřímým požadavkem se rodič snaží dítě k něčemu přimět, aniž by jej o něco požádal. Dítě si ani nemusí uvědomit, jaký požadavek se za takovými slovy skrývá. Jestliže od dítěte požadujete nějakou reakci, měli byste mu vysvětlit, co od něj očekáváte. Když mu jen budete vyčítat to, co dělá špatně, nezískáte jej pro spolupráci. Pouze v něm vyvoláte pocit viny a nespokojenost se sebou samým.

Váš požadavek by měl být formulován tak, aby neobsahoval výčitku. Opět si uveďme několik příkladů:

Požadavek s výčitkou: "Pokaždé, když jdeš do školy, si deset minut hledáš boty!"
Požadavek bez výčitky: "Dávej si boty na stejné místo, abys je tam vždy našel."

Požadavek s výčitkou: "Neustále po tobě musím uklízet hračky!"
Požadavek bez výčitky: "Dej si hračky na poličku."

Požadavek s výčitkou: "Taky bys mohl utřít nádobí, když vidíš, jak jsem unavená!"
Požadavek bez výčitky: "Pomoz mi utřít nádobí."

Nedávejte dítěti "kázání"

Mnoho rodičů si stěžuje, že jejich děti neposlouchají, co jim říkají. Problém však může být v tom, že tito rodiče příliš často zahrnují své potomky výčitkami a "kázáním". Zkuste si představit, jak by Vám asi bylo příjemné, kdyby Vám někdo neustále dával najevo, jak jste špatní, líní, hloupí a vůbec nemožní. Že od Vás nikdy v životě Vaše dítě nic takového neslyšelo? Možná to slyšelo, i když jste to přímo nevyslovili.

Pokud tedy od dítěte něco vyžadujete, dbejte především na to, aby Váš požadavek byl jasně a zřetelně vysloven. Samozřejmě, že ani takto formulovaný požadavek ještě nemusí dítě vést k tomu, aby Vás poslechlo. Někdy je třeba dítě motivovat vysvětlením, proč by mělo něco udělat nebo to naopak přestat dělat. Dvojnásob to platí pro dospívající. Pamatujte, že věta "Protože jsem to řekla!" není pro dítě žádný argument.