Proč je pro dítě důležité mít kamarády

29.01.2021

Prvními lidmi, s nimiž dítě navazuje vztah, jsou zpravidla jeho rodiče. Během prvních dvou let života pro něj ostatní děti nejsou nijak zvlášť důležité, snad jen s výjimkou sourozenců. První setkání s dalšími dětmi, třeba v parku nebo na pískovišti, bývají jen krátkou epizodou.

Brzy poté se však vztah dítěte k vrstevníkům mění. Čím dál více vyhledává jejich společnost a navazuje první kamarádství. Děti předškolního a školního věku vyhledávají obzvláště společnost vrstevníků stejného pohlaví, někdy se však chlapci a dívky kamarádí i mezi sebou, mají-li alespoň nějaké společné zájmy a záliby. Potřeba mít kamarády vrcholí na počátku puberty. Pro dospívajícího mohou být jeho kamarádi (alespoň ti nejlepší) někdy dokonce i důležitější, než rodina.

Kamarádi pro dítě představují nejen společníky při hře, ale také vzory, od nichž se mohou hodně naučit a s nimiž toho mohou hodně prožít. Kamarádství s ostatními dětmi umožňuje získat dovednosti potřebné pro další rozvoj, zejména tzv. sociální a komunikační dovednosti (například schopnost uzavírat kompromisy, vcítit se do druhého, vyjádřit svoje myšlenky, vhodným způsobem prezentovat svoje názory). Důležitý je i význam kamarádství pro citový vývoj dítěte.

Jak ale vzniká kamarádství? Jak se rozvíjí a jaký je jeho význam?

Od společné hry k opravdovému kamarádství

Ne všechny kontakty mezi vrstevníky musí nutně vést ke kamarádství. Důležitou roli při navazování kamarádských vztahů hrají společné zájmy a záliby, u menších dětí jsou to společné hry.

Někdy si děti hrají spíš jen vedle sebe než spolu. Aby jejich hra byla opravdu společná, musí při ní na sebe vzájemně působit. Pro společné hry si však děti již v předškolním věku vybírají takového vrstevníka, který je něčím zaujme, ať už se to týká chování nebo vzhledu. Pro menší děti jsou samozřejmě důležitější viditelné znaky. S některými dětmi si zkrátka hrají raději, než s jinými, protože se jim na nich něco líbí.

Kamarádské vztahy menších dětí jsou tedy založeny spíše na sympatii než na empatii. Projevuje se to tím, že když mezi nimi dojde ke konfliktu, řeší jej zpravidla násilím (například se přetahují o stejnou hračku), nikoli komunikací. Řešení těchto konfliktů zpravidla vyžaduje pomoc dospělého, který musí dva malé zápasníky rozsoudit.

V mladším školním věku se kamarádské vztahy stávají intenzivnějšími. Nadále sice platí, že kamarády primárně spojuje nějaká společná činnost, avšak zároveň narůstá význam osobnosti toho druhého. Pro dítě školního věku už kamarád není jen společníkem pro hry a zábavy, ale také jakýmsi důvěrníkem, jemuž se může svěřovat a sdílet s ním všelijaká svoje tajemství.

Vztahy mezi kamarády mladšího školního věku ještě nemusejí být tak pevné a trvalé, aby kamarádství nemohlo snadno skončit, případně se změnit ve svůj opak. Dnešní kamarád se pro dítě může stát zítřejším nepřítelem, třeba jen kvůli krátké hádce. Přesto však dochází k určitému posunu od zaměření na společnou činnost k zaměření na osobu druhého.

Rozdíly mezi chlapci a dívkami se v tomto věku projevují tím, že zatímco chlapci se rádi obklopují celou skupinou kamarádů, dívky se zaměřují na budování sice méně početných, ale zato intenzivnějších kamarádství ve dvojicích. Nicméně i pro chlapce získává na významu jeho nejlepší kamarád.

V závěru mladšího školního věku, tedy přibližně okolo 10 - 11 let, již osobnost kamaráda vstupuje do popředí, zatímco společná činnost už pro kamarádský vztah nemusí být primární. Kamarádství se stává důvěrnějším, dítě je mnohem ochotnější k uzavírání kompromisů, jen aby kamaráda neztratilo. Od svěřování pocitů a sdílení tajemství se kamarádi postupně dostávají i ke společnému řešení problémů. Jejich kamarádství prochází nejrůznějšími zkouškami, a proto bývá mnohem pevnější, než v předchozích obdobích.

V období dospívání tento vývoj dále pokračuje. Kamarádství se pro dítě stává nejdůvěrnějším vztahem, což se odráží mimo jiné i v tom, že nejlepší kamarád toho o něm ví často mnohem více, než jeho rodiče, z jejichž vlivu se dospívající potomek naopak postupně vzdaluje.

Dospívající jedinec si s kamarádem či kamarádkou vyměňuje své názory a zkušenosti, což má nesmírný význam pro utváření jeho pohledu na svět a hodnotového systému. Jeden pro druhého se stávají jakýmsi zrcadlem. Problém nastává tehdy, když kamarádi sdílejí takové hodnoty, které vyznívají protispolečensky (například kouří, pijí alkohol, nebo dokonce užívají drogy). Mnohdy je velmi obtížné posoudit, co je pro dospívajícího horší - zda "špatný" kamarád, nebo žádný kamarád.

Někteří rodiče se snaží dospívajícího potomka chránit před škodlivými vlivy, a proto mu zakazují jakékoliv kamarádství. Třebaže to myslí dobře, jejich opatrnost může vést k narušení vývoje sociálních a komunikačních dovedností jejich potomka i k ochuzení jeho citového života.

Nechte dítě vybrat

Je velmi důležité, aby si dítě své kamarády vybíralo samo. Pokud mají rodiče pochybnosti o tom, zda je ten či onen kamarád pro jejich dítě vhodný, měli by si položit otázku: "Co se mu na tom druhém líbí?" Možná, že má vlastnosti nebo schopnosti, které jsou u vašeho dítěte méně výrazné. Možná, že vaše dítě se od něj může mnohému naučit. Možná, že kamarád pomáhá vašemu plachému a ostýchavému dítěti najít v sobě dostatek sebevědomí. Nebo naopak, vaše prudké a horkokrevné dítě nachází klid a vnitřní rovnováhu po boku tichého a nenápadného kamaráda.

Díky kamarádství může vaše dítě nejen rozvíjet takové sociální a komunikační dovednosti, které by si ve společnosti samých dospělých mohlo osvojit dost těžko, ale zároveň také lépe pozná samo sebe, naučí se objevovat a vyjadřovat své vlastní pocity. To vše je však možné pouze s někým, kdo je dítěti sympatický a do něhož se může dostatečně vcítit. Také proto dětem - a zvláště pak dospívajícím - vadí, když se jim rodiče snaží hledat kamarády podle vlastního vkusu.