Postoj k lidskému tělu se vytváří v rodině

12.02.2021

Výchova v rodině má zásadní význam pro to, jaký obraz světa si dítě vytvoří. Rodina je jeho prvním a nejdůvěrnějším prostředím, v němž se učí zaujímat postoje vůči všem skutečnostem, které jej obklopují, ale i vůči sobě samému. A protože vliv prostředí má rozhodující význam pro utváření osobnosti každého jedince, záleží do značné míry na rodičích, jak bude dítě po celý svůj život nahlížet na lidské tělo - zda pro něj bude "chrámem přírody" nebo spíše "hříšnou nádobou". Obraz lidského těla, který si dítě vytvoří v rodině, jej bude provázet po celý zbytek života.

Postoje dospělých vůči nahému lidskému tělu mohou být různé, avšak k jejich formování dochází již v dětství. Zatímco v některých rodinách je například společné sprchování nebo společná návštěva sauny samozřejmostí, v jiných jsou rodiče i děti zvyklé své tělo co nejdůkladněji zahalovat, a to i v přítomnosti svých nejbližších.

Během svého vývoje si dítě postupně uvědomuje, že zatímco v některých situacích je nahota normální a potřebná (například při převlékání nebo koupání), v jiných je považována za nepatřičnou (například když do rodiny přijde návštěva). Záleží však na prostředí každé rodiny, jak široké či naopak úzké jsou hranice, v nichž je nahé lidské tělo respektováno.

Pro každé malé dítě je nahé tělo něčím naprosto přirozeným, zároveň však i pozoruhodným. Stud před ostatními vzniká až jako důsledek výchovy. Dítě pochopitelně projevuje zájem o všechno, co upoutá jeho pozornost, ať už to jsou rozdíly mezi rodinnými příslušníky různého pohlaví, nebo mezi dětskou a dospělou částí rodiny. Samo většinou nemá problém s tím, když se mezi svými rodiči a sourozenci pohybuje nahé, a teprve postupně si vytváří hranice.

Otevřený vztah k nahému lidskému tělu v rodině může dítěti pomoci při formování jeho představ o světě i při vytváření jeho vlastní identity. Pokud ostatní rodinní příslušníci v běžných, každodenních situacích (mytí, převlékání) své nahé tělo za každou cenu neskrývají, může se dítě nenásilným způsobem seznámit se základními anatomickými rozdíly mezi příslušníky jednotlivých pohlaví, aniž by jej v pozdějším věku sužovala přehnaná zvědavost. Vyvážený vztah k jeho vlastnímu tělu zároveň podporuje jeho sebevědomí a zdokonaluje jeho orientaci v rozmanitosti okolního světa, což posiluje jeho pocit jistoty a bezpečí.

Pokud je však dítě od prvních let svého života kvůli své nahotě zahanbováno a nahé lidské tělo je mu prezentováno jako něco "vždy špatného",za co je třeba se i před nejbližšími rodinnými příslušníky (rodiči, sourozenci) stydět, bude vyrůstat v pocitech viny, protože v životě zkrátka existují situace, kdy je třeba se svléknout. Kromě nižšího sebevědomí lze u takto vychovávaného dítěte očekávat i projevy úzkosti spojené s pocitem vlastní nedokonalosti, problémy v navazování mezilidských vztahů a celkově nižší úroveň sebehodnocení. Také projevy agresivního chování jsou prokazatelně častější u jedinců, kteří byli ve své rodině vychováváni v pocitech hanby a přemrštěného studu.

Úkolem rodičů je vymezit určité hranice, v nichž bude nahé lidské tělo v rodině akceptováno. Koupání a převlékání v tomto ohledu představuje nezbytné minimum, protože se bez nahoty zkrátka neobejde (tedy pokud rodiče nehodlají koupat dítě oblečené). Jestliže je to samotná situace, která od dítěte vyžaduje, aby se svléklo, není důvod jej na jeho nahotu nějak zvlášť upozorňovat. Ani rodiče, ani žádní jiní rodinní příslušníci, by se dítěti nikdy neměli například posmívat za to, že je při převlékání nebo koupání nahé. Mohli by tím dost podstatně narušit jeho vztah k vlastnímu tělu.

Jak je to ale s hranicemi nahoty v případech, kdy není nezbytně nutná? Zde již velmi záleží na individuálních názorech a postojích rodičů.

1. Pohled na nahé lidské tělo je do značné míry podmíněn kulturou, v níž žijeme. Například v zemích Skandinávie je naprosto běžné, že celé rodiny se společně saunují nahé. V mnoha evropských zemích platí nepsané pravidlo, že děti předškolního věku nemusejí na přírodních koupalištích nosit plavky. Nicméně součástí téměř všech světových kultur jsou jistá omezení týkající se toho, kdy a před kým se člověk může svléknout, aniž by vyvolal pohoršení. Pokud s dítětem navštívíte zemi, kde v tomto ohledu platí zásadně odlišná kulturní pravidla, je třeba jej přiměřeným způsobem poučit.

2. Také ve vlastní rodině by dítě mělo mít přesně vymezené hranice, kdy je nahota "v pořádku" a kdy už je nepřijatelná. Avšak při vymezování těchto hranic by nemělo být zahanbováno, zesměšňováno či jinak ponižováno. Otázka nahého lidského těla vyžaduje klidný a citlivý přístup. Malé děti rády běhají nahé, protože se bez oblečení cítí pohodlněji a příjemněji. Okřikování a zahanbování ze strany rodičů jim může velmi ublížit, a proto je třeba pečlivě volit slova i tón řeči, když dítěti vysvětlujete, že když s ním jdete třeba na nákup, nebo když právě čekáte návštěvu, musí si na sebe vzít alespoň něco.

3. Je v pořádku, když dítě porovnává tělesný vzhled různých členů rodiny a v této souvislosti klade otázky. Dříve či později se dítě začne ptát na důvody rozdílů mezi lidmi a úkolem jeho rodičů je podat mu sice přiměřenou a srozumitelnou, ale zároveň i pravdivou odpověď. Každý rozdíl, kterého si dítě na těle rodičů nebo sourozenců všimne, v něm vyvolá otázku "Proč?". To je normální. Nebojte se dítěti v odpovědi na jeho otázku vysvětlit například to, že prsa slouží k "výrobě" mléka pro krmení miminek, nebo že chlupy slouží k ochlazování určitých částí těla, na kterých se dospělý člověk zkrátka potí víc, než dítě. Pamatujte, že každá nezodpovězená otázka vyvolává v dítěti neklid, nejistotu a úzkost.

4. Vztah k nahému lidskému tělu se může měnit s věkem, což by měli všichni v rodině respektovat. Dříve či později se může stát, že se dítě (nebo jedno z dětí v rodině) začne před ostatními stydět. Počátek studu před rodinnými příslušníky bývá vázán buď na vstup dítěte do školy, nebo na objevení prvních známek nastupujícího tělesného dospívání. Názory dítěte mohou být ovlivněny například jeho vrstevníky. I když dítě vyrůstá v prostředí, kde nahé lidské tělo není automaticky spojováno se sexualitou, v období dospívání se může s takovýmto pojetím nahoty setkat u svých vrstevníků, kteří vyrůstali v méně otevřeném prostředí.
Pohled na nahé tělo je v pořádku, pokud žádného z členů rodiny neuvádí do rozpaků a neobtěžuje. Jakmile však dospívající potomek vyžaduje soukromí,ostatní členové rodiny by měli jeho přání respektovat. Na druhou stranu platí, že děti vyrůstající v prostředí s otevřenějším vztahem k lidskému tělu se s vlastními tělesnými změnami v období dospívání vyrovnávají mnohem lépe, než děti z rodin, v nichž je nahé tělo tabuizováno.

5. Pomáhejte vytvářet kultivovaný vztah Vašeho dítěte k lidskému tělu. Kdykoliv s dítětem - nebo třeba jen v jeho přítomnosti - hovoříte o lidském těle, vyjadřujte se o něm s úctou a respektem. Žádná část lidského těla není sama o sobě tak špatná nebo zavrženíhodná, aby jakákoliv zmínka o ní musela být provázena citoslovcem "fuj!" Díky tomuto přístupu Vaše dítě pochopí, želidské tělo není "neslušné" - neslušné je jen chování některých lidí.
Dítě by také mělo vědět, že žádný člověk na světě není povinen vypadat naprosto "perfektně", to jest splňovat obecně rozšířené a mediálně zkreslené představy o "žádoucím" a "ideálním" vzhledu lidského těla. Díky tomu se Vaše dítě jednou nebude zbytečně trápit, až se mu někdo bude posmívat třeba kvůli pár kilům navíc. Pamatujte, že první a hlavní příčinou anorexie je narušený vztah k vlastnímu tělu.
Konečně je třeba vést dítě k tomu, že individuální zvláštnosti ve vzhledu lidského těla jsou normální a přirozené, a že rozhodně nejsou důvodem k posmívání či k pronášení nevhodných poznámek, které mohou druhé lidi zraňovat či zahanbovat. Až bude Váš potomek dospívat, tak díky svému kultivovanému vztahu k lidskému tělu pochopí, že hodnota dívky jako lidské bytosti nespočívá ve velikosti jejích prsou, stejně jako hodnota chlapce jako člověka nespočívá v mohutnosti jeho svalů či v délce jeho pohlavního údu.

Ať už je vztah k nahému lidskému tělu ve Vaší rodině jakýkoliv, pamatujte na to, že to jsou především Vaše názory a postoje, které ovlivní vztah Vašich potomků k vlastnímu tělu. Obraz lidského těla, který si Vaše děti vytvoří v rodině, je bude provázet po celý zbytek života.