O tom, proč jsme jiní a jak přicházejí děti na svět

06.02.2021

Děti jsou velmi zvídavé a jejich potřeba poznávat svět nezná hranic. Dříve či později Vám začnou pokládat otázky, které Vás možná přivedou do rozpaků. Budou se týkat lidského těla, odlišností mezi dívkami a chlapci, ale i tajemství zrození nového člověka. Můžete se spolehnout, že dítě si nedá pokoj, dokud nedostane přijatelnou odpověď, která uspokojí jeho potřebu všemu rozumět. Proto byste měli být připraveni zodpovědět dětské dotazy, týkající se lidské sexuality v nejširším slova smyslu a jejích projevů.

Pokud s dítětem hovoříte o sexuální tematice, měli byste především vědět, že děláte naprosto správnou věc. Tím, že odpovíte na otázky svého dítěte v této oblasti, výrazně přispějete ke snížení pravděpodobnosti, že se Váš potomek někdy v budoucnu dopustí sexuálně rizikového chování. Již mnoho vědeckých studií opakovaně prokázalo, že například předčasné zahájení pohlavního života, podstupování potratů, časté střídání partnerů a sexuálně delikventní chování se v mnohem větší míře objevuje u jedinců, kteří v dětství nedostávali odpovědi na své otázky a jejichž rodiče s nimi o sexuálních tématech nemluvili.

Témata jako tělesné rozdíly mezi příslušníky dvou pohlaví, jejich sexuální vztahy, těhotenství, porod či vývoj pohlavních znaků v období puberty nejsou sama o sobě ani trapná, ani směšná, ani zvrácená. Představují jednu z mnoha stránek našeho života, která je stejně normální, jako všechny ostatní. Zároveň se však jedná o témata velmi intimní, a proto ani pro dospělého člověka nemusí být snadné o nich hovořit. Mnozí rodiče navíc mají různé negativní zkušenosti z vlastního života, případně nemají dostatek vědomostí či znalostí, aby dovedli uspokojivě odpovědět na všechny otázky dítěte, z nichž některé mohou být až překvapivě složité.

Důležité je, aby oba rodiče dítěte měli alespoň přibližně stejnou představu o tom, jaké informace by měli dítěti sdělovat. Pokud jsou jejich představy v tomto směru výrazně odlišné, měli by se předem domluvit, nakolik otevřeně budou s dítětem o sexuálních tématech hovořit a jaké hranice si pro ně stanoví. Dítě se totiž může zeptat kohokoliv z rodičů - případně i obou najednou - a nebylo by správné, kdyby si tatínek s maminkou před dítětem toto téma přehazovali jako horký brambor.

Trpí-li rodiče přehnaným ostychem hovořit o lidském těle, pohlavních orgánech či o tom, jak dítě přichází na svět, mohou tento ostych překonat v rozhovoru mezi sebou. Díky tomu se naučí vyjadřovat o těchto věcech v přítomnosti někoho dalšího. Pokud má jeden z rodičů - nebo oba dva - nějaké nepříjemné zkušenosti spojené s vlastní sexualitou a jejím vývojem (například byli v dětství pohlavně zneužíváni nebo vyrůstali v příliš prudérním prostředí, kde byl každý projev sexuality trestán), měli by se obrátit na odborníka - psychologa či sexuologa, který jim pomůže jejich problém řešit.

Hranice otevřenosti

Mnozí rodiče mají obavy, že svoje dítě nějak "zkazí", když mu na jeho otázky ohledně sexuality a jejích projevů poskytnou příliš otevřené odpovědi. Nejsou si jisti, zda jejich potomek není ještě moc malý na to, aby určité věci pochopil. Nebo se dokonce bojí, že by mohli u dítěte vyvolat přehnaný zájem o všechno, co se sexuální tematikou souvisí. Podobné obavy však bývají přehnané. Jestliže se dítě samo od sebe na něco zeptá, znamená to, že už je na odpověď velké dost. Normální sexuální vývoj dítěte rozhodně nijak "neurychlíte" tím, že mu vysvětlíte základní fakta týkající se rozmnožování a bezprostředně souvisejících témat. Nicméně v zájmu stanovení rozumných hranic, v nichž by se Váš rozhovor s dítětem měl pohybovat, je vhodné dodržovat několik pravidel:

1. Nezačínejte hovor na sexuální téma sami, ale počkejte, až Vám dítě začne klást své vlastní otázky. Ono samo si nejlépe určí ten správný čas. Nebojte se, že nebudete mít příležitost mu poskytnout poučení. Možná, že se na Vás obrátí s důvěrnými otázkami dříve, než byste se od něj něčeho takového vůbec nadáli.

2. Zvláštností dětské psychiky je to, že děti se ne vždy ptají přesně to, co chtějí vědět. Za otázkou Vašeho dítěte se mohou skrývat obavy či znepokojení. Zkuste během rozhovoru nenápadně zjistit, co už dítě samo o dané problematice ví. Možná, že od kamaráda či spolužáka slyšelo nějaké slovo, kterému nerozumělo, nebo jej třeba uvedl do rozpaků svým chováním. Neměli byste dítě vyslýchat, spíše se snažte pochopit, co vzbuzuje jeho zájem o danou otázku.

3. Odpovídejte na to, na co se Vás dítě ptá. Nemusíte hned zacházet do nejmenších podrobností a snažit se, aby dítě o daném tématu vědělo všechno, co něm víte Vy. Pokud mu Vaše odpověď bude připadat příliš stručná, samo Vám bude klást další a další doplňujíc otázky. Nebo s nimi přijde později, protože už bude vědět, že se na Vás může kdykoliv s důvěrou obrátit.

4. Buďte připraveni na to, že zájem dítěte o sexuální problematiku se bude časem rozšiřovat či prohlubovat. Dříve či později už mu nebude stačit vědět, že děťátko vyrůstá u maminky v bříšku. Bude chtít vědět, jak se tam dostalo. Nedivte se, pokud za Vámi dítě přijde i s nějakou komplikovanější otázkou, například se Vás zeptá, co je to umělé oplodnění či náhradní mateřství. V dnešní době se o podobných tématech hodně mluví a píše, a tudíž nelze vyloučit, že se s nimi dítě někde setká a nebude jim rozumět.

Věková přiměřenost

Dále je třeba počítat s tím, že děti různého věku mají různé potřeby a zájmy. Třebaže vývoj dítěte může probíhat velmi individuálně, přece jen pro každý věk platí určité obecné charakteristiky. Co by tedy mělo znát dítě v jednotlivých obdobích svého vývoje?

2 - 4 roky. V tomto věku se většina dětí poprvé setkává se základními anatomickými rozdíly mezi chlapci a dívkami. Dítě si všímá, že pohlavní orgány některých jeho vrstevníků či sourozenců vypadají jinak, než jeho vlastní, což jej může znepokojovat. Rodiče by měli potomkovi vysvětlit, že tyto rozdíly jsou naprosto normální. Když se v tomto věku zajímá, odkud se berou děti, většinou jej uspokojí odpověď, že dítě nejprve vyrůstá v matčině bříšku a později přichází na svět. Podrobnosti týkající se početí jej většinou nezajímají, nicméně je docela dobře možné, že se Vás zeptá, jakým způsobem se dítě při narození dostává z maminčina těla ven. Zájem dítěte o těhotenství a porod lze očekávat v případě, že jeho maminka čeká další dítě (podrobněji viz článek Jak připravit dítě na příchod sourozence).

4 - 6 let. Pokud se dítě již v předchozím období nezačalo zajímat o způsob, jímž děti přichází na svět, pak je téměř jisté, že svůj zájem o toto téma projeví nyní. Velkou záhadou pro něj je, jak se děťátko dostává z maminčina těla ven, když přijde jeho čas. Je třeba dítěti alespoň rámcově vysvětlit, co je to porod. Pokud jste rodila císařským řezem, budete mít sice zpočátku snadnější vysvětlování, jenže své dítě nemůžete ponechat v představě, že toto je jediný způsob. I tak mu nakonec budete muset vysvětlit, že cesta pro děťátko je připravena mezi nohama maminky, kde se k tomu nachází příslušný tělesný otvor. Dítě by také mělo vědět, že nové dítě vzniká tehdy, když se maminka s tatínkem mají rádi. Podrobnosti ohledně samotného mechanismu početí jej většinou nezajímají. Pokud se však na ně přesto zeptá, je třeba mu dát alespoň přibližnou odpověď (minimálně v rovině "maminka má vajíčko, tatínek má semínko" - pak už záleží jen na tom, nakolik dítě tato odpověď uspokojí).

6 - 9 let. U dětí tohoto věku je třeba očekávat, že se jejich zájem o to, jakým způsobem dochází k početí, bude zvyšovat. Dítě mladšího školního věku by mělo vědět, že pro početí nového života je třeba, aby muž a žena uskutečnili pohlavní styk. Anatomické rozdíly mezi příslušníky dvou pohlaví již zná z dřívejška, nyní tedy zbývá mu přiměřeným způsobem vysvětlit, jakou úlohu mají mužské a ženské pohlavní orgány v procesu početí. Pokud se dítě na takové věci samo zeptá, můžete doplnit to, co považujete za nutné mu sdělit o pohlavním životě a citových vztazích mezi mužem a ženou. Starší děti už jsou schopny pochopit i to, že pohlavní styk nemusí vždycky sloužit jen k početí. Nemá smysl před ním tajit, že muž se ženou se mohou tělesně milovat i tehdy, když právě neplánují pořídit si dalšího potomka. V opačném případě by se mohlo stát, že když Vás dítě spatří při Vašich sexuálních aktivitách (což nemůžete nikdy zcela vyloučit), začne se hned těšit na mladšího sourozence a poté zažije zklamání, když zjistí, že žádný nový bratříček ani sestřička do Vaší rodiny nepřijde.

10 - 12 let. V tomto věku by dítě mělo být připraveno na nastupující pohlavní dospívání. Na svém těle začne pozorovat nápadné změny, které by v něm neměly vyvolávat obavy ani pocity viny. Váš dospívající potomek by měl mít představu o tom, co může od pohlavního dospívání čekat. Zároveň se právě v tomto věku utvářejí hodnoty a osobní hranice každého jednotlivce. Proto je třeba věnovat určitou pozornost tomu, o jaké informace má dítě zájem, případně čím vším jsou jeho postoje vůči sexualitě a jejím projevům ovlivňovány (televize, kamarádi a podobně). Dospívajícího potomka byste neměli přivádět do rozpaků tím, že mu budete znova opakovat to, co už od Vás ví z předchozích období. Nicméně musíte být připraveni odpovídat na jeho případné dotazy. Jinak na ně odpoví někdo jiný - a třeba ne tak hezky, jako byste odpověděli Vy.

Volba výrazů

Různá slovní označení pro pohlavní orgány či sexuální aktivity mnohdy spadají do jednoho ze dvou extrémů. Buď jsou to výrazy příliš odborné, a tudíž pro dítě nesrozumitelné, nebo se jedná o výrazy silně vulgární, a tudíž pro dítě nevhodné. Někteří rodiče se snaží za každou cenu před dítětem užívat odborné výrazy a považují je za jedině správné. Ve skutečnosti je správný každý výraz, který má pro dítě jednoznačný význam a není vysloveně vulgární.

Jestliže s dítětem hovoříte o lidském těle, musíte si společně ujasnit, jaké názvy budete používat, aby dítě vědělo, o čem je řeč. Nenechte se nikým dalším ovlivňovat, protože jedině Vy nejlépe víte, jaké výrazy jsou ve Vaší rodině považovány za vhodné a přijatelné. Tyto výrazy totiž slouží pro Vaši vzájemnou důvěrnou komunikaci. Jde o to, aby se Vám dobře vyslovovaly, a aby u Vás i u dítěte vzbuzovaly co nejméně rozpaků. Nejste lékař na vědeckém sympoziu - jste rodič, který dítěti vysvětluje základní životní pravdy. Z tohoto hlediska je například název "pindík" pro komunikaci s dítětem stejně správný, jako výraz "penis". Označení "pipinka" má stejné právo na existenci, jako slovo "vulva". Důležité je, aby každé z použitých slov označovalo právě jen jednu konkrétní část těla nebo činnost. Nevhodná jsou tedy například pojmenování odvozená z osobních jmen ("Kačenka", "Frantík"), protože nějaký kamarád nebo spolužák dítěte se tak může jmenovat. A samozřejmě i hrubé vulgarismy, které nejsou určeny pro dětské uši (jejich příklady netřeba uvádět).
Paradoxní je, že právě mnozí z těch rodičů, kteří úzkostlivě dbají na dodržování "anatomicky přesných" termínů, často používají výraz "vagína" či "pochva" pro označení vnějších pohlavních orgánů ženy či dívky, ačkoliv by měli vědět, že "pochva" se nachází uvnitř těla, kdežto vnější pohlavní orgány mají jiné názvy. Není tedy lepší používat srozumitelné jednoslovné označení, které je Vašemu dítěti blízké a jehož význam plně chápe?
Pro dítě nejsou důležitá samotná slova, nýbrž klid a důvěra, která z nich vyzařuje. Každé slovo se někomu může zdát "hloupé", "směšné" či "neadekvátní", ať už se jedná o dětský výraz či odborné pojmenování. Nebojte se, že Vaše dítě nějak "zaostane", když se nebude umět vyjadřovat jako student medicíny na zkoušce z anatomie. Potřebné výrazy si jistě časem doplní - když ne dříve, tak nejpozději na hodinách školního přírodopisu. Ostatně proto posíláte dítě do školy, aby se tam něco naučilo.

Několik následujících pravidel Vám může komunikaci s dítětem usnadnit:

1. Nemluvte zbytečně složitě. Důležité je, aby dítě pochopilo podstatu Vašeho sdělení. Když budete hovořit bez složitých souvětí a krkolomných odborných termínů, dítě Vám lépe porozumí. Jestliže potřebujete použít výraz, který dítě nezná, měli byste mu jej srozumitelně vysvětlit.

2. Nemusíte souhlasit se vším, co dítěti řeknete. To znamená, že můžete hovořit o různých možnostech a úhlech pohledu (to se týká například používání antikoncepce, na něž existují různé názory, podobně jako na porody doma či jiná témata). Před dítětem - a zejména pak dospívajícím - byste však neměli zatajovat to, co se stejně nakonec dozví a k čemu zaujme svůj vlastní postoj.

3. Není ostudou něco nevědět. Dotazy dětí mohou leckdy překračovat hranice běžné zkušenosti dospělého člověka. Naštěstí existuje řada knížek pro děti a jejich rodiče, které jsou věnovány tematice lidského těla a pohlavního života. Takovéto knížky byste si však měli prohlížet vždy s dítětem. Není správné odbýt otázky dítěte tím, že mu vrazíte do ruky knížku a řeknete mu "Tady si to přečti!"