„Líné“ dítě – jak mu rodiče mohou pomoci

21.02.2021

Odpovědnost za výchovu dětí spočívá na bedrech rodičů. Ti se často trápí kvůli tomu, že jejich potomka "nic nebaví", "nic ho nezajímá" a "pořád jen leží". Existují však vůbec nějaké "líné" děti? Proč se někdy stává, že dítě v sobě nenajde nezbytnou sílu k vykonávání i těch nejjednodušších činností?

Slovo "líný" znamená přibližně totéž, co "neochotný k činnosti". Mnohdy tak nazýváme lidi, kteří nechtějí plnit své povinnosti. Koneckonců, každá vynucená činnost vyžaduje určité sebezapření. Za "líného" je často považován i ten, kdo se raději věnuje zábavě než "vážné práci".

Rodiče bývají často nedůslední. Nelíbí se jim, že nedovedou dítě přimět k tomu, aby splnilo nějakou povinnost, avšak zároveň vůbec nepřemýšlejí o tom, zda svého potomka vhodným způsobem motivují. Nejde o to nabízet dítěti různé odměny a "hory doly", aby něco udělalo. Mnohem důležitější je vzbudit jeho zájem pro činnost samotnou.

Rodiče by se především měli vyhýbat dvěma extrémům - nechtít od dítěte vůbec nic, nebo od něj naopak požadovat příliš mnoho. Požadavky kladené na dítě by vždy měly odpovídat jeho věku, dosaženému stupni rozvoje jeho dovedností, ale i momentální kondici dítěte a jeho zdravotnímu stavu.

Dále je třeba se zamyslet nad příčinami chování dítěte. Pokles výkonnosti a snížení motivace vůbec nemusí být projevem nějaké "lenosti". Mohou souviset například s oslabením dítěte v důsledku plíživě nastupující nemoci, ale také s jeho nepříjemnými zážitky či s narušeným sebehodnocením.

Nízká motivace je mnohdy dána tím, že dítě není dostatečně povzbuzováno k činnosti. Nebo není za své výkony dostatečně chváleno. Když mu rodiče nedají najevo, jak moc je výsledek jeho snahy potěšil, dítě ztrácí důvod se snažit. Naproti tomu negativní motivace v podobě projevů rodičovské nespokojenosti s "leností" dítěte sama o sobě nejenže nestačí, ale může jej naopak demotivovat.

Chcete-li dítě zapojit do určité činnosti, měli byste mu především poskytnout vlastní příklad. Předtím, než na dítě delegujete nějakou povinnost v domácnosti, dělejte tuto činnost nejprve společně s ním. Děti se učí napodobováním rodičů.

Žádoucí chování dítěte je třeba pozitivně posilovat. Když se dítěti podaří splnit nějakou povinnost, nebo se o to alespoň pokusí, očekává od Vás pochvalu. Díky pochvale a uznání jeho zásluh si bude připadat užitečné, potřebné a tím i důležité.

Kdykoliv své dítě pověříte nějakým úkolem, měli byste zároveň stanovit pravidla pro jeho vykonávání a termín pro jeho splnění. To je velmi důležité. Pokud svému dítěti ukládáte různé úkoly chaoticky a někdy si ani Vy sami nepamatujete, co mělo udělat, bude pro něj mnohem snazší se vyhnout jejich plnění.

Rodiče by neměli vždy trvat na tom, aby dítě splnilo jejich požadavek okamžitě. Avšak stanovení přiměřeného termínu již samo o sobě tvoří součást motivace. Když dítě ví, že si musí uklidit hračky ještě před obědem, udělá všechno por to, aby daný termín stihlo. Menšímu dítěti je však vhodné jeho úkol včas připomenout, pokud se stanovený termín blíží a dítě ještě ani nezačalo.

Stává se, že malé dítě začne samo své rodiče litovat, když mají "moc práce", a nabízí jim svoji pomoc. Takovou pomoc byste neměli odmítat, i když ji zrovna nepotřebujete. I kdyby Vám dítě svojí pomocí způsobilo "víc škody než užitku", jeho vnitřní motivace by neměla být zbytečně zahozena.

"Líné" děti neexistují, protože každé dítě ve skutečnosti touží po činnosti. Existují pouze rodiče, kterým se nedaří dítě pozitivně motivovat k tomu, aby svoji činnost zaměřilo očekávaným či požadovaným směrem. I zdánlivě nezajímavá práce může dítě nakonec zaujmout, podaří-li se rodičům vyvolat v něm potřebné nadšení. Jeho odměnou bude radost rodičů a pocit z dobře odvedené práce.