Letní prázdniny - slouží k odpočinku, nebo k učení?

27.06.2021

Měly by se děti učit i v létě? Je pravda, že když si dítě přes prázdniny neopakuje, tak všechno zapomene? A jak je to s potřebou odpočinku? Někteří rodiče by nejraději viděli, jak jejich potomek tráví letní prázdniny obklopen učebnicemi. Otázkou je, s jak velkým nadšením se může vyčerpané a přepracované dítě od 1. září vrhnout do nového školního roku, když strávilo prázdniny učením.

Aby si dítě mohlo odpočinout, zotavit se a nabrat sílu před příštím školním rokem, potřebuje prázdniny. Proto školák jakéhokoli věku určitě potřebuje alespoň několik týdnů "nedělat nic". To neznamená, že jeho odpočinek je jen pasivní - vždyť právě letní období mu umožňuje vykonávat celou řadu aktivit, pro které během roku buď nejsou podmínky, nebo se jim dítě nemůže věnovat v takovém rozsahu, jako o hlavních prázdninách.

Odpočinek je důležitý

Děti se na prázdniny těší, zejména na letní. Sní o tom, jak budou odpočívat a dělat jen své oblíbené věci. Pokud se budou během července a srpna celé dny jen učit, význam prázdnin se rychle vytratí. Kromě toho je třeba vzít v úvahu zvláštnosti uplynulého školního roku, kdy děti se musely celé týdny a měsíce učit doma. To znamená, že rodiče by měli dítěti nabídnout aktivity, které se budou zásadně lišit od domácí přípravy během distanční výuky. V opačném případě hrozí, že dítě nastoupí do další třídy zcela "vyhořelé".

Mnozí rodiče a učitelé si po prázdninách naříkají, že dítěti trvá delší dobu, než se ve škole opět aklimatizuje. Zdůvodňují to tím, že během prázdnin dítě ztrácí nejen znalosti a vědomosti, ale i učební či "pracovní" návyky. Někteří rodiče z toho vyvozují závěr, že dítě se musí během prázdnin co nejvíce učit a odvést co nejvíce "práce". Problém však ve skutečnosti nespočívá v tom, že by dítě přes léto "nic nedělalo", nýbrž v tom, že se u něj nezformovala schopnost učení v nejširším slova smyslu. Tím, že se rodiče snaží dítě "přidržet" k učení a ke školní práci, často dosahují opačného efektu - jejich potomek začne školu a učení nenávidět, protože mu "kazí prázdniny".

Učení ano, ale jinak

Aby u dítěte podobná averze k učení nevznikla, je třeba postupovat jinak. Nejde o to, že dítě bude celé léto sedět u počítače a hrát hry. Proces jeho učení by však měl probíhat zcela odlišnou formou a za použití odlišných metod než těch, které jsou využívány v průběhu školního roku. Například četba dobrodružných knížek spojená s následnou diskusí o jejich postavách a ději přispívá k rozvoji řeči a myšlení dítěte.

Pokud je učení během prázdnin dítěti předkládáno ve stejné formě, jako v průběhu školního roku, brzy se dostaví obranná reakce. Pokud se dítě má v létě učit, je třeba toto učení nenásilně integrovat do každodenního života. Neocenitelný význam má didaktická hra. Jedná se o takovou činnost, jejímž účelem je procvičení či aplikace určitých znalostí a dovedností, avšak ve formě, která je pro dítě snadno "stravitelná".

Důležitý je rozdíl mezi učením v užším a širším slova smyslu. Sloveso "učit se" totiž neznamená jen vysedávat nad školními učebnicemi a psát do školních sešitů. Dítě se učí i tehdy, když si musí spočítat, kolik peněz bude potřebovat na nákup, když během vycházek do přírody pozoruje rostliny nebo hmyz, když sleduje předpověď počasí nebo píše dopis kamarádovi.

Pokud si dítě potřebuje opravit prospěch v některém ze školních předmětů, může mu pomoci využití jiných učebních materiálů než těch, s nimiž pracovalo během školního roku. Od každého předmětu existuje několik učebnicových řad, které vycházejí ze stejných požadavků daných platnými kurikulárními dokumenty (rámcovým vzdělávacím programem), nicméně učivo je v nich předkládáno různými způsoby. Možná, že alternativní učebnicová řada bude pro dítě "stravitelnější", lépe se v ní orientuje, budou se mu více líbit ilustrace (což má pro motivaci dítěte k učení mnohem větší význam, než si řada rodičů vůbec dovede představit...) a zkrátka se mu s ní bude lépe pracovat. Navíc nebude mít pocit, že se marně učí stále totéž dokola.

Pravidla

Pokud už je z nějakých důvodů (například kvůli nedostatečnému prospěchu v jednom či více předmětech) nezbytně nutné, aby se dítě o prázdninách učilo, je třeba předem stanovit pravidla a dítě vhodným způsobem motivovat. Pokud dítěti jednoduše přikážete: "Vypni počítač, vezmi si knihu a uč se," budete zřejmě zklamaní, jak vytrvale dokáže mysl dítěte odolávat jakémukoliv čerpání informací. Když se dítě bude učit nerado nebo pod tíhou strachu z reakce rodičů, výsledky jeho práce budou jen nepatrné. Raději se s potomkem předem dohodněte, kolik času denně či týdně bude učení věnovat, jakým tempem bude postupovat a podobně. Můžete společně sestavit i jakýsi učební plán.

Odborníci se shodují v tom, že rozsah času věnovaného učení by měl odpovídat věku a možnostem dítěte. Například u žáka první až druhé třídy postačí 30 až 45 minut denně (pokud možno s přestávkou). Dítě nebude stresováno a jeho učení bude dostatečně efektivní. U starších žáků lze zařadit dva až tři "bloky" po dvaceti minutách, oddělené minimálně stejně dlouhými přestávkami. Víkendy by měly být o prázdninách zcela volné.

Motivace

Dítěti je třeba vytvořit pro učení optimální podmínky. Jejich součástí je i motivace, která by neměla být negativní, nýbrž pozitivní. Pokud se dítě učí jen ze strachu před trestem v případě neúspěchu, dosahuje vždy horších výsledků, než když je motivováno touhou dosáhnout úspěchu. Nechte dítě o něco usilovat, a ne jen utíkat před trestem. Prázdniny by se neměly změnit v nekonečný proud výčitek a nadávek, jinak dítě získá dojem, že učení je vlastně jen prostředek sloužící k tomu, aby mohlo být rodiči terorizováno. Jestliže neuspokojivý výsledek učení spojíte se zákazem oblíbené činnosti dítěte, můžete si být jisti, že se bude učit jen s největším odporem, a že jeho výsledky nakonec nebudou takové, jaké by mohly být při uplatnění pozitivní motivace.

Na druhou stranu není vhodné dítě "uplácet" různými pozornostmi . Učení by se pro něj stalo jen nepříjemnou povinností, kterou je ochotno vykonat jen proto, aby získalo přislíbenou odměnu. Spíše je třeba vzbudit zájem dítěte a prezentovat mu učení jako zajímavou a přitažlivou činnost. Opět však záleží na tom, v jaké formě bude učení dítěti předkládáno. Dosáhne-li dítě jakéhokoliv pokroku, je třeba projevovat radost. Nejsou-li jeho průběžné výsledky takové, jaké očekáváte, je třeba dítě povzbuzovat a dodávat mu sebedůvěry.

Konečně je nesmírně důležité, aby prázdninové učení nebylo na dítě "naloženo" jako jednostranná povinnost. Rodiče by se měli učit s dítětem, hovořit s ním o učivu, upozorňovat na zajímavé informace, pomáhat, vysvětlovat. Při tom by sami měli projevovat přiměřené nadšení. Vždyť pokud otrávený a vyčerpaný rodič dává svým chováním či výrazem obličeje najevo, že učení s dítětem je pro něj nepříjemnou zátěží, jaký postoj k učení lze očekávat od dítěte?