Když dítě ráno nechce jít do školy nebo do školky

12.02.2021

Vstávání do školy či do školky se občas neobejde bez protestů dítěte. Rodiče jsou zoufalí, protože už tak mají málo času a dítě je ještě zdržuje. Začnou přemýšlet o tom, co zlého se jejich dítěti ve školce nebo ve škole asi přihodilo. Příčina problému však nemusí spočívat v tom, že by tam dítěti někdo ubližoval.

Představa, že musí vstát z teplé postele, navléknout na sebe spoustu oblečení a vydat se ven do tmy a do zimy není příliš přitažlivá ani pro dospělého člověka. Zejména pro rozespalého jedince může být přechod z jednoho prostoru do druhého velmi náročný. Dospělý člověk se při vstávání může opřít o svoji "pevnou vůli" a "smysl pro povinnost", z pohledu dítěte jsou to však jen prázdná slova.

Mnozí rodiče dělají zásadní chybu, když se ráno snaží dítě co nejrychleji zburcovat či doslova "vytáhnout z postele". Probouzení není jednorázová událost, ale proces, v jehož průběhu se jedinec postupně adaptuje na bdělý stav. Tento proces obvykle trvá okolo 5 - 10 minut, někdy i déle. Rodiče však po ránu obvykle pospíchají a každá minuta je pro ně dobrá. A teď se dostáváme k tomu hlavnímu - pokud dítě po ránu odmítá jít do školky nebo do školy, vyjádří svůj protest zpravidla nejpozději do deseti minut od probuzení. Tedy v době, kdy vlastně ještě není zcela probrané.

Dětský organismus se proti rychlému a prudkému rannímu vzburcování podvědomě brání. Jestliže si dítě při oblékání deset minut natahuje jednu ponožku nebo si stejně dlouhou dobu zapíná jeden knoflík, neznamená to - jak si myslí někteří rodiče -, že se snaží "schválně zdržovat". Jeho tělo si pouze vybírá zpět dluh.

Jak dítěti usnadnit vstup do nového dne

Rodiče by především neměli pospíchat. Pokud půjdou večer o 10 minut dříve spát, mohou druhý den o 10 minut dříve vstávat, aby nemuseli "honit minuty" a svému dítěti připravit "ranní trauma". Kromě toho je důležité, aby ranní vstávání dítěte bylo pokaždé provázeno stejným rituálem, který mu usnadní přechod ze spánku do bdělého stavu. Důležitý je i pravidelný čas vstávání.

Samotné probouzení by nemělo být příliš razantní. Někteří rodiče se snaží ráno před probuzením dítěte chovat co nejtišeji. Dávají si pozor, aby v kuchyni nezavadili lžičkou o šálek a "nevyrušili" dítě spící ve vedlejší místnosti. Když jsou dítě probudit, plíží se k němu po špičkách. Důsledkem je, že dítě při probouzení prožije šok. Lidský mozek totiž vnímá zvuky i ve spánku, aniž by nutně muselo dojít k probuzení (ostatně kdyby tomu tak nebylo, mohli bychom spát jen v "absolutním" tichu, což je nemožné).

Když se rodiče ráno nad postelí dítěte sklánějí, snaží se jej vzbudit co nejrychleji. Pokud si však k dítěti přisednete na kraj postele, nebudete s jeho buzením tolik pospíchat. Než se dítěte začnete dotýkat, promluvte na něj. Dotek bez předchozího zvukového podnětu by jej mohl vylekat.

Po oslovení by měl následovat jemný tělesný kontakt. Není nutné při tom zarývat prsty do ramene dítěte a třást s ním, aby se probralo. Probouzející se dítě je rozespalé, a tudíž i jeho citlivost na dotek je vyšší. Během probouzení se dítěte nedotýkejte v obličeji, protože takové doteky mu mohou být zpočátku nepříjemné.

Předtím, než dítě vstane, by se mělo na lůžku protáhnout. Za příklad mu můžete dát psa nebo kočku: "Co udělá pejsek nebo kočička, když vstává? Protáhne se!" Ranní protažení končetin má nesmírný význam pro oběhový systém. Během spánku se totiž snižuje průtok krve končetinami, zatímco při vstávání z leže do vzpřímené polohy se opět zvyšuje. Pokud je toto zvýšení příliš náhlé a tělo na něj není připraveno, může se dostavit svalová únava a bolest. Důkladným protažením v posteli se končetiny prokrví ještě dříve, než tělo přejde z vodorovné do svislé polohy.

Když se dítě probere, protáhne a vstane z postele, čeká na něj celá řada různých úkonů - jídlo, mytí, oblékání. Nezáleží na tom, zda se dítě nejprve nají a pak umyje, nebo naopak. Jakmile však zvolíte jeden postup, měli byste se jej držet. Pro dítě je velmi důležitá pravidelnost. Pokud ví, že různé ranní úkony budou vždy následovat ve stejném pořadí, posílí to jeho pocit jistoty a bude vždy vědět, co dalšího může očekávat.

S dítětem byste si měli každé ráno alespoň trochu popovídat. Nedávejte mu však otázky, na které chcete slyšet jen jednu "správnou" odpověď. Když se dítěte například zeptáte, zda se těší do školky, podvědomě od něj očekáváte, že odpoví kladně. Pro dítě však může být takto položená otázka velmi provokativní a Váš rozhovor by snadno mohl skončit nepříjemnou hádkou, která by Vám oběma pokazila celý den.