K čemu je dobré znát oblíbenou hudbu Vašeho dospívajícího potomka

21.02.2021

Dospívání je zvláštní a důležité období v životě každého člověka. Dochází během něj k mnoha zásadním změnám. Dospívající člověk se osamostatňuje. Aby se stal nezávislým, musí se "osvobodit" z převažujícího vlivu rodičů. Mnozí dospívající přebírají vnější atributy ze světa dospělých - dívky se malují, chlapci se holí, obě dvě pohlaví experimentují s konzumací alkoholu a s kouřením, jejichž největší "přitažlivost" pro dospívajícího spočívá právě v tom, že jsou určeny pro dospělé.
K jednomu z mnoha projevů dospívání patří i poslech hudby určitých žánrů, mnohdy k malé radosti rodičů, kteří oblíbenou hudbu svého dospívajícího potomka považují za "nemožný hluk". Proč ale dospívající tak rádi poslouchají hudbu, která se jejich rodičům nelíbí? Je to opravdu jen projev nějakého jejich "vzdoru"?

Poslech hudby přináší dospívajícímu člověku příjemné akustické zážitky. Sotva by nějakou hudbu poslouchal jen proto, aby "naštval svoje rodiče", kdyby mu její poslech nebyl příjemný. Protest proti autoritě rodičů tedy může být jedním, nikoli však jediným důvodem pro oblibu určitého druhu hudby.

Dospívající organismus prochází mnoha různými změnami. Dochází v něm především k totální hormonální přestavbě, která se projevuje nejen více či méně nápadným rozvojem sekundárních pohlavních znaků (například růstem tělesného ochlupení, u dívek zvětšováním ňader, u chlapců hrubnutím hlasu a podobně), ale také častými a prudkými výkyvy nálad a silnějším prožíváním emocí všeho druhu - jak pozitivních, tak i negativních. Rychlý růst a vývoj, zejména růst tzv. dlouhých kostí končetin, je pro tělo energeticky náročný, a proto bývá provázen zvýšenou únavou. Proto si někteří rodiče myslí, že dospívající jsou líní. Další změna spočívá v tom, že dospívající už se neztotožňuje s názory a postoji svých rodičů, ale hledá vlastní smysl života a vytváří si vlastní hodnotový systém.

A právě hudba může dospívajícímu člověku pomoci při pochopení a vyjádření jeho vlastních pocitů a změn, k nimž v jeho těle dochází. Hudba, která se líbí většině dospívajících, může na první poslech působit poněkud destruktivním dojmem, protože obsahuje množství výrazných a hlasitých zvuků, nezřídka i obscénních slov. Někdy taková hudba na dospělého člověka opravdu působí dojmem hluku či přímo "kraválu". Ale i uvnitř dospívajícího člověka se všechno bouří, staré je ničeno a nové vzniká. Včetně nových vztahů ke světu, k rodičům a k vrstevníkům.

Dospívající člověk pracně hledá svoje místo ve světě, mezi kamarády a spolužáky. Začíná budovat své první vážnější vztahy s opačným pohlavím. Zároveň se poprvé hlouběji zamýšlí nad smyslem života. Chování dospělých lidí mu mnohdy připadá nepochopitelné. Proč se stále jen pachtí za penězi? Proč mezi sebou vedou války? Proč si ubližují? Klade si otázku, zda je lepší být originální, nebo řadový. Zda se má přizpůsobit všem požadavkům, které jsou na něj kladeny, nebo zda jít vlastní cestou. Ale právě o tom všem se přece zpívá v naprosté většině písní těch hudebních skupin a zpěváků či zpěvaček, které mezi dospívajícími patří k těm nejoblíbenějším.

Odhlédneme-li od textového obsahu těchto písní, zbývá ještě jejich hudební stránka. Právě ta je pro mnohé rodiče dospívajících potomků velmi obtížně "stravitelná". Dospívající posluchač se často setkává s rodičovskými námitkami proti zvukové stránce jeho oblíbené hudby:

  • "Co to je za kravál? Tobě se to líbí?"
  • "Proč ta zpěvačka tak ječí?"
  • "To není hudba, to jsou pazvuky!"
  • "Musíš to pouštět tak nahlas?"

Mnozí rodiče nechápou, jak může jejich dítě takovou "hudbu" poslouchat a neohluchnout při tom, případně se rovnou nezbláznit. "Já bych se z toho zbláznila," přiznává jedna maminka, když líčí, jaké utrpení jí působí hudba linoucí se z pokoje dospívajícího syna.

Příčinou rozdílných postojů rodičů a dítěte k jeho oblíbené hudbě může být to, že každý z nich ve skutečnosti slyší něco jiného. Žijeme obklopeni nejrozmanitějšími zvuky, které k nám přichází z vnějšího prostředí. Náš mozek ovšem nemůže věnovat stejnou pozornost všem akustickým podnětům, protože na to by jeho kapacita zkrátka nestačila. Zvuky z okolí vnímáme vždy selektivně. To znamená, že naše pozornost se přednostně zaměřuje pouze na určité zvuky, zatímco jiné "odfiltruje".
Různí lidé podvědomě preferují zvuky o různé vlnové délce. Přitom platí, že dítě nebo dospívající člověk mají schopnost vnímat mnohem větší rozsah zvuků, než dospělí. Sluch se totiž s rostoucím věkem "opotřebovává", a to již od věku 25 - 30 let. Některé zvuky o vysoké frekvenci už dospělí lidé neslyší, zatímco dospívající ještě ano.
Také hlasité zvuky vnímá dospívající člověk poněkud jinak, než většina dospělých. Nelze popřít, že hluk poškozuje sluch dospívajících, neboť jeho škodlivost pro sluchové ústrojí byla již mnohokrát vědecky prokázána. Nicméně většina dospívajících má hlasitý poslech hudby přes všechna varování ráda, protože jim umožňuje dosáhnout intenzivnějšího prožitku vlastních pocitů. Svoji roli zde může hrát i úzkost či nejistota dospívajícího a jeho snaha "překřičet" strach a podobné negativní pocity.

Jak lépe pochopit svět dospívajícího?

Odpor rodičů vůči oblíbené hudbě jejich dospívajícího potomka u něj může posílit přesvědčení o tom, že rodiče mu vlastně vůbec nerozumí a snad ani rozumět nechtějí. A přitom pochopení a respekt jsou tím, co dospívající od svých rodičů očekává. Rozdílný názor na hudbu tak ještě více prohlubuje propast, která se mezi rodiči a dospívajícími dětmi rozevírá.

Příčinou rozčarování rodičů z potomkovy oblíbené hudby je obvykle její forma, která je v rozporu s jejich vlastními představami o tom, jaká by měla být "dobrá hudba". Těžko lze od dospělého očekávat, že se mu bude líbit stejná hudba, jako jeho dospívajícímu dítěti. Znamená to však, že ji musí odmítat a ani se nepokusit svého dospívajícího syna či dceru pochopit? Hudba je přece určitou formou jazyka, je určitým způsobem komunikace a vyjadřování myšlenek. Pokud rodiče chtějí svého potomka pochopit (a to by měli), neobejde se to bez poznání toho, co je pro něj tak důležité.

Co kdybyste se svého dospívajícího dítěte někdy zeptali, co se mu na jeho oblíbené hudbě nejvíce líbí? Pokud v něm svým upřímně položeným dotazem vzbudíte důvěru, začne Vám s hrdostí vysvětlovat, o čem jsou písně jeho oblíbených zpěváků nebo skupin. Svým způsobem se s Vámi podělí o to, co je pro něj důležité a co je mu drahé. Nechá Vás nahlédnout do svého světa. To je důležitý krok k posílení vzájemného porozumění. Jakkoli nám to může připadat divné, právě oblíbená hudba dospívajícího potomka se pro nás může stát "mostem", po němž přejdeme na "jeho břeh", abychom lépe pochopili, co se odehrává v nitru jeho citlivé dospívající duše. A přitom nemusíme dělat, že se nám jeho hudba líbí. Dítě by naši neupřímnost brzy prohlédlo. Ale i když se nám něco nelíbí, můžeme se o to přece zajímat.

Nejde jen o to, že texty či melodie mohou vyjadřovat jeho momentální citové rozpoložení. Jeho oblíbená hudba Vám může poskytnout mnoho užitečných informací o tom, co dospívající právě prožívá, s jakými starostmi či problémy se právě potýká, jaké důležité životní otázky právě řeší.

Určitou informaci v sobě nese už volba oblíbeného žánru. Například punk-rocková hudba je jasným protestem, nese v sobě výzvu ke změně základů, na nichž spočívá společnost. Vyjadřuje touhu odlišit se od ostatních, nebýt jako "ovce ve stádu". Obliba tohoto žánru souvisí s potřebou vybudovat si nový hodnotový systém odlišný od toho, který dospívající zná ze své rodiny, obzvláště pokud jeho rodiče patří k establishmentu, tedy k vládnoucí vrstvě společnosti.

Zcela odlišným hudební proud představují žánry jako R'n'B, dance-pop či hip-hop. Vyjadřují touhu užívat si života, být vždy první, úspěšný a slavný, žít jen pro dnešek - tedy určitou bezstarostnost až lehkomyslnost. Svým způsobem se vlastně jedná o jakýsi "punk naruby" - dítě neusiluje o protest proti zavedeným pořádkům, ale láká jej právě konzumní životní styl, na němž je postavena - mnohdy až přehnaná - spotřeba v ekonomicky rozvinuté společnosti. Dospívající, jenž rád poslouchá tuto hudbu, podvědomě touží uniknout z dosahu starostí, které jej tíží. Chce být šťastný a "hodit problémy za hlavu".

Naproti tomu dítě, které poslouchá death metal či gothic metal, rozhodně není bezstarostné či lehkomyslné, ale spíš má závažný problém - a snad není nutné zdůrazňovat, že rodičovský zákaz poslechu tohoto žánru rozhodně problém dítěte nevyřeší. Nicméně gothic metal může být i způsobem, jímž se dospívající člověk vyrovná s agresí, pro kterou nedovede najít nějaký konstruktivní a přitom společensky přijatelný výraz. V takovém případě by měli rodiče uvažovat o tom, zda by jejich potomka nepotěšila například jízda na in-line kolečkových bruslích či šplhání na horolezeckou stěnu, protože tyto a podobné aktivity pomáhají uvolnit napětí a vybít nahromaděnou agresi.

Ať už však dospívající dává přednost jakémukoliv hudebnímu žánru či se hlásí k jakékoliv subkultuře, měli by si rodiče uvědomit jednu věc - jejich dítě se mění a přestává být dítětem v užším slova smyslu (i když zůstává dítětem svých rodičů). Pro rodiče není nic obtížnějšího, než přestat se na své dítě dívat jako na dítě. Stále mají před očima obraz svého potomka z doby, kdy mu vyměňovali pleny. A někdy je pro ně těžké se smířit s tím, že jejich dítě už je nepotřebuje tak moc, jako ještě před pár lety. Zcela nepotřební však pro něj rozhodně nejsou! Jen péče a podpora, kterou od rodičů nyní potřebuje, je úplně jiného druhu než ta, kterou od nich potřeboval jako malé dítě.