Jak vychovávat syna bez tatínka

05.02.2021

Maminky, které vychovávají chlapce samy a bez partnera, se často dopouštějí jedné ze dvou chyb - ve vztahu ke svému synovi jsou buď příliš tvrdé, nebo naopak přehnaně pozorné a obětavé. V prvním případě se snaží nahradit synovi "mužský vzor", ať už si pod tím představují cokoliv. Ve druhém případě jim syn do určité míry nahrazuje chybějícího partnera.

V úplné i neúplné rodině může z dítěte vyrůst samostatný a do života přiměřeně připravený člověk. Přestože otec má při výchově chlapce nezastupitelné místo a matka jej sama nemůže plně "nahradit", i z jejího syna může nakonec vyrůst dostatečně sebevědomý mladý muž. Některým aspektům výchovy syna v rodině bez otce je však třeba věnovat zvýšenou pozornost.

© Franca Franchi, 2013
© Franca Franchi, 2013

1. Svoji genderovou roli si dítě začíná uvědomovat ve věku 1 - 2 roky. Již v tomto období potřebuje mít určitý "mužský vzor", jehož vlastnosti a projevy chování může napodobovat. V ideálním případě by to měl být jeho otec, pokud to však není možné, je vhodné chlapci zajistit alespoň občasnou komunikaci s jiným mužským příbuzným - například s dědečkem nebo strýcem.

2. Když chlapec dosáhne věku 6 - 7 let, je vhodné jej motivovat k tomu, aby se začal věnovat nějakému kolektivnímu sportu, při jehož provozování se bude setkávat s vrstevníky téhož pohlaví i s trenéry-muži. Zkrátka mu umožnit, aby alespoň mimo domov přicházel do kontaktu s "mužskou společností".

3. Ať už je otec dítěte jakýkoliv a provedl cokoliv (utekl od rodiny s milenkou, skončil ve vězení...), matka by před synem neměla jeho obraz deformovat. Chlapec před sebou potřebuje mít obraz otce-hrdiny. Pokud mu matka namísto toho vykreslí obraz lidské zrůdy (ať už bude tento obraz z jejího hlediska jakkoliv věrohodný), v budoucnu se syn bude bát komunikovat s jinými muži.

4. Důležité jsou postoje, k nimž matka svého syna vede. Často by mu měla číst nebo dávat číst knížky, v nichž je vykreslen pozitivní obraz muže-hrdiny, například statečného rytíře, odvážného cestovatele a podobně. Jde o to, aby chlapec pochopil význam mužské postavy.

5. Matka by se neměla snažit dítěti nahradit otce svojí přehnanou péčí. Chlapec by to mohl považovat za projev nedostatku maminčiny důvěry vůči jeho schopnostem. Některé matky později svému synovi vyčítají, že jeho výchově "obětovaly" svůj život, vztahy či kariéru. Tím však u něj vyvolávají pocity viny za něco, co on sám nemohl ovlivnit.

6. Na druhou stranu by se však matka neměla snažit být na syna přehnaně tvrdá ve snaze "vychovat z něj muže". Klade na syna vysoké požadavky, často jej trestá, snaží se potlačovat své mateřské instinkty, neprojevovat mu "příliš mnoho" citů a vůbec jej "zocelit". Především je třeba si uvědomit, že být "mužný" neznamená být citově chladný. Jako by nestačilo, že chlapec nemá doma vzor muže, jeho matka-generál jej svým nepřirozeně neženským chováním připravuje i o vzor ženy.

7. Pokud se v životě matky objeví nový muž, musí počítat s tím, že její syn na něj bude žárlit. Taková reakce je naprosto normální a pokud se dostaví, stačí synovi v klidu vysvětlit, že jako dospělá žena máte právo na svůj život, ale zároveň nebudete chlapce nutit, aby Vašeho nového partnera přijal na místo svého biologického otce a oslovoval jej před Vámi "tati", jestliže je mu to proti mysli.