Jak rodiče stresují své děti a jak jim mohou pomoci překonat stres

27.05.2021

Většina rodičů přistupuje k výchově svých dětí s těmi nejlepšími úmysly. Chtějí, aby jejich dítě bylo hodné, chytré a úspěšné. Přitom však svého potomka mnohdy vystavují takové zátěži, která pro něj může být stěží únosná. Aniž bychom si toho byli vědomi, často klademe na dítě přehnané nároky. Mnozí rodiče usilují o to, aby jejich dítě bylo "dokonalé" a snaží se urychlit jeho vývoj. Dítě se jejich požadavkům přizpůsobuje, rodiče se radují z dosažených výchovných "úspěchů", dítě je však vystaveno psychické zátěži, která ohrožuje jeho duševní zdraví.

Hlavním zdrojem zážitků z dětství je rodina. Právě v rodině se dítě poprvé setkává s tím, že na jeho chování jsou kladeny určité nároky. Učí se plnit požadavky svých rodičů a přijímat od nich za své chování a výkony hodnocení, ať už v jakékoliv podobě. Výchova dítěte v rodině je do značné míry ovlivněna žebříčkem obecně přijímaných hodnot a charakteristik dnešní společnosti, k nimž patří zejména důraz na výkon, potřeba za každou cenu se prosadit, samostatnost, nezávislost, individualismus, vysoké pracovní tempo a schopnost zpracovat nesmírné množství informací. Přitom každá z těchto charakteristik představuje výrazný stresový faktor.

Co je stres a jak se projevuje u dětí

Stres je v podstatě obranná reakce těla na řadu nepříznivých faktorů (například hlad, zima, zranění či psychicky náročná situace). Zjednodušeně řečeno, stres je stav, v němž je organismus vystaven zátěži. Někdy se rozlišují dva druhy stresu:

  • eustres - jedná se o "pozitivní" zátěž, která přiměřeným způsobem vede jedince k lepšímu výkonu
  • distres - jedná se o nadměrnou zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat u něj onemocnění či dokonce smrt

V dětství může být tzv. eustres vyvolán i silnými pozitivními emocemi, protože dítě se někdy nedovede vyrovnat s návalem radosti a příjemných zážitků. Malé dítě se k velkému překvapení rodičů často dovede rozplakat i v situaci, kdy by se podle jejich názoru mělo smát a radovat. Úkolem rodičů je pomoci svému dítěti vyjadřovat své emoce. Pokud se dítě rozpláče, rodiče by neměli dávat najevo svoji nelibost (například okřikováním nebo zesměšňováním dítěte), nýbrž poskytnout dítěti potřebnou podporu, například v podobě obejmutí a utišení.

Jestliže je dítě vystaveno nadměrné zátěži, projeví se to v jeho chování. Proto je třeba věnovat pozornost tomu, když se dítě chová "neobvykle", tedy když v určitých situacích jinak, než je u něj běžné. Chování dítěte přitom neporovnáváme s chováním ostatních dětí či s chováním nějakého "ideálního modelu" dítěte, nýbrž s takovým chováním, které je pro něj charakteristické.

V praxi to znamená, že rodiče by měli zvýšit pozornost, když jejich aktivní dítě najednou projevuje neobvyklý klid, únavu či pasivitu. Nebo naopak, když jindy klidné a poslušné dítě na sebe začne upozorňovat nápadným chováním, které se u něj za normálních okolností nevyskytuje.
Pokud je dítě ve stresu, obvykle se mu zhoršuje chuť k jídlu, dochází u něj ke zvýšení tělesné teploty, objevují se poruchy spánku a podobně. Některé děti si ve stresu okusují nehty nebo si vytrhávají vlasy.

Příčiny dětského stresu v rodině

K hlavním příčinám stresu, jemuž je dítě vystavováno v rodinném prostředí, patří:

  • změna režimu dne, stěhování
  • narození dalšího dítěte, strach ze ztráty pozornosti
  • nemoc nebo smrt rodinného příslušníka
  • konflikty mezi rodiči, hádky, křik
  • přehnané požadavky rodičů na dítě
  • autoritativní výchovný styl (výchova založená na příkazech, zákazech a trestech)
  • rozdílné požadavky rodičů (např. otec něco dovolí, matka totéž zakáže)
  • časté, dlouhé či opakované odloučení od rodičů

Jak dítěti pomoci překonat stres

  • dodržovat pravidelný režim dne (pravidelná doba jídla, ukládání ke spánku apod.)
  • trávit s dítětem více času
  • hrát si společně s dítětem
  • kreslit společně s dítětem a chválit jeho výtvory
  • hovořit s dítětem a naslouchat mu, kdykoliv Vám chce sdělit něco důležitého
  • povídat si s dítětem před spaním
  • projevovat dítěti náklonnost, objímat jej, hladit a mazlit se s ním
  • nekřičet na dítě a nebít jej
  • ovládat se v psychicky náročných situacích, projevovat klid, rozvahu, trpělivost, sebeovládání a uchovat si schopnost přemýšlet
  • oceňovat i sebemenší úspěchy dítěte
  • nesrovnávat dítě s jeho úspěšnějšími sourozenci či vrstevníky
  • dávat dítěti pouze takové úkoly, které odpovídají jeho věku a individuálním schopnostem