Jak pomoci dítěti překonat stud

25.02.2021

Plachost a osamělost jdou u některých dětí ruku v ruce. Když se dítě stydí oslovit druhého, vyjádřit svůj názor a ztrácí sebevědomí, bývá pro něj obtížnější navazovat vztahy. Některé děti jsou "od přírody" introvertní, alespoň to tak jejich rodičům připadá, ale i naprostá většina z nich touží po kamarádství, po komunikaci s vrstevníky a po uznání z jejich strany. "Výbava", kterou k tomu dostává v rodině, mu však mnohdy nestačí, obzvláště pokud jeho dosavadní výchova potlačovala jeho průbojnost a iniciativu.

1. Dejte dítěti příležitost, aby vyjádřilo své myšlenky

Mnozí rodiče dělají - samozřejmě v nejlepším úmyslu - tu chybu, že se za dítě snaží mluvit, ba dokonce myslet. Maminka představuje kolegyni svého potomka, a když se kolegyně dítěte zeptá: "Jak se jmenuješ, chlapečku?" maminka nenechá dítě promluvit a rovnou odpoví za něj: "Tomáš." Jindy se rodiče snaží dokončit myšlenku, když mají pocit, že jejich dítě nenachází ta správná slova. Tím se ovšem sebevědomí dítěte značně snižuje, protože získává pocit, že jeho vlastní myšlenky nejsou pro ostatní ani zajímavé, ani důležité.

Rodiče by tedy měli být tak laskaví, a vlastní názory začít sdělovat až poté, co dítě dokončí svoji myšlenku.

2. Neskákejte dítěti do řeči

Někteří rodiče mají pocit, že když své dítě přeruší uprostřed věty, nijak mu tím neublíží a spíše mu pomohou lépe vyjádřit situaci. Pokud je však dítě neustále přerušováno doplňováním ze strany rodičů, získá dojem, že Vaše myšlenky a názory jsou lepší a důležitější, než jeho vlastní. Pomyslí si: "Nemá cenu nic říkat, protože maminka nebo tatínek to řeknou líp." To ale jistě není cesta, jak může rozvíjet své komunikační dovednosti.

3. Nekritizujte

Jindy jsou rodiče přesvědčeni, že jejich hlavním úkolem je kriticky se vyjadřovat ke všemu, co zazní z úst jejich dítěte. Jakmile však dítě získá dojem, že cokoliv řekne, bude podrobeno kritickým či ironickým připomínkám ze strany rodičů, bude raději držet jazyk za zuby.

Zajímavé je, že právě ti rodiče, kteří zesměšňují či jinak shazují veškeré názory svého potomka, jsou nakonec nejvíce zklamaní a rozčarovaní z toho, že jejich dítě si "neumí" vytvořit vlastní názor.

4. Naslouchejte

Je pochopitelné, že dítě se snaží sdílet své myšlenky s někým, komu důvěřuje. Jestliže dítě cítí, že je pro něj "bezpečné", když se se svými radostmi, starostmi, obavami či touhami svěří rodičům, dovede se otevřít. Pokud však ví, že rodiče mají ve zvyku reagovat negativně, kdykoliv se jim s něčím svěří, začne se - ve vlastním zájmu - uzavírat.

5. Chvalte

Dítě potřebuje povzbuzení v podobě pochvaly, která je pro něj potvrzením, že postupuje správně. Pochvala však musí být upřímná, neboť jakmile dítě pocítí, že se jej pouze snažíte utěšit, aniž byste byli přesvědčeni o jeho kvalitách, bude na Vaši pochvalu "ze soucitu" reagovat ztrátou zájmu o činnost, za kterou jej chválíte. Dítě je třeba chválit za každý, třeba i sebemenší úspěch, vždy ale tak, aby pochvala nezněla falešně.

6. Buďte vzorem

Jako rodiče můžete dítěti v mnoha běžných situacích předvést a dokázat, že navazování kontaktů s ostatními lidmi nemusí být nijak složité. K ostatním lidem se chovejte zdvořile a každého nejprve pozdravte, než řeknete cokoliv dalšího. Dítě Vás sleduje a učí se od Vás.

Kromě přehnaného ostychu či nedostatečně rozvinutých komunikačních dovedností samozřejmě existují i jiné příčiny, proč se dítě před ostatními stydí a činí mu obtíže oslovovat vrstevníky a navazovat s nimi vztahy. Jestliže rodiče kladou na dítě přehnané požadavky, vyčítají mu jeho neschopnost, neustále zdůrazňují jeho slabé stránky a nedostatky, zatímco nedovedou vyzdvihnout a ocenit jeho silné stránky a přednosti, není divu, že dítě ztrácí sebedůvěru, která je pro budování vztahů naprosto nezbytná. Naopak děti, které jsou vychovávány s úctou a respektem, nemívají při začleňování do společnosti zásadní obtíže.