Jak moc vyroste?

07.02.2021

Většina rodičů pozorně sleduje, jak jejich děti rostou. V mnoha domácnostech, kde žijí děti, můžeme na zárubních dveří spatřit tužkou nakreslené čáry, které znázorňují, o kolik potomek vyrostl. Někteří rodiče mají obavy, zda jejich dítě roste "správně". Když se jeho tělesná výška nápadně liší od výšky většiny ostatních dětí téhož věku, rodiče bývají znepokojeni. Jak tedy probíhá růst dítěte a co lze považovat za normální?

Vyšší postava bývá v naší společnosti považována za výhodu. Proto je pochopitelné, že mnozí rodiče si přejí, aby jejich potomek "pořádně vyrostl". Jindy se však trápí kvůli tomu, že dítě roste "moc rychle". To se týká hlavně rodičů některých dívek, kteří v obavách o budoucnost své dcery přemýšlí o tom, zda pro ni jednou nebude obtížné najít si "přiměřeně vysokého" partnera.

Především je třeba si uvědomit, že přes určité společné rysy a obecné tendence je každý jedinec svým způsobem originální. Dítě přichází na svět s určitou genetickou výbavou, kterou zdědilo po svých předcích. Do jisté míry záleží i na pořadí dítěte v rodině. Prvorozené děti bývají menší, protože stěny matčiny dělohy bývají při prvním těhotenství méně pružné než při dalších, a tudíž dítě má "méně místa". Také dvojčata mohou být menší než jiné děti. Roli hraje i zdravotní stav a životospráva matky v době těhotenství. Například děti kuřaček bývají menší, zatímco například matky s cukrovkou mívají děti větší.

Během prvních dvou let života dítě vyroste přibližně do poloviny své pozdější "dospělé" výšky. Proto některé děti v tomto věku rostou rychleji, jiné pomaleji.

Růst dítěte není plynulý, nýbrž "sendvičový". To znamená, že období rychlého růstu (neboli růstového spurtu) se střídají s obdobími klidnějšího a pomalejšího růstu. Jinak řečeno, u dítěte se střídají období "vytaženosti" a "plnosti". Během období vytaženosti dítě přibývá více na výšce než na hmotnosti, v období plnosti je tomu naopak. Průběh tělesného růstu do jisté míry závisí i na pohlaví, neboť u dospívajících dívek se růstový spurt dostavuje zpravidla o 1 až 2 roky dříve než u dospívajících chlapců.

Z vnějších okolností může být růst dítěte ovlivně například roním obdobím, kdy většina dětí roste nejrychleji v létě a nejpomaleji na podzim. Velmi důležitý je dostatek kvalitního spánku, protože k uvolňování růstového hormonu (somatotropinu) dochází z největší části právě v nejhlubších fázích spánku, které se zpravidla dostavují po 3 až 4 hodinách.

Jaká výška je normální?

Uvážíme-li všechny okolnosti počínaje odlišnými dědičnými předpoklady a konče různými vnějšími okolnostmi včetně délky spánku, není divu, že každé dítě roste trochu jinak. Ale protože náš vědecký pohled na svět nás nutí vymezovat hranice toho, co je a co není normální, sestavili jsme si tzv. percentilové růstové grafy, abychom mohli dosaženou výšku dítěte "kontrolovat".

Nejprve je třeba se zmínit o tom, co je to percentil. Představme si, že výsledky měření několika tisíc dětí stejného věku a stejného pohlaví "přepočítáme" na jakousi ideální stovku, kterou seřadíme od nejmenšího k největšímu. Nejmenší z těchto dětí se bude nacházet na prvním percentilu, nejvyšší z nich na stém. Percentil tedy vyjadřuje, kolik procent ostatních dětí je nižších, než to Vaše.

Tak například máte chlapce, kterému je 10 let. Jeho tělesná výška činí 146 cm. Podle růstového grafu se nachází na 75. percentilu. To znamená, že 75% ostatních desetiletých chlapců je nižších než on, zatímco 25% je vyšších. Nebo máte dceru, která ve svých devíti letech měří 136 cm. Podle růstového grafu se nachází na 50. percentilu. To znamená, že 50% ostatních devítiletých dívek je nižších než ona, zatímco zbývajících 50% je vyšších. Kdybychom všechny devítileté dívky postavili do jedné řady podle tělesné výšky od nejnižší k nejvyšší, stála by uprostřed.

© Státní zdravotní ústav ČR, 2015
© Státní zdravotní ústav ČR, 2015
© Státní zdravotní ústav ČR, 2015
© Státní zdravotní ústav ČR, 2015

Přitom za normální se považuje taková výška, která se nachází mezi 3. a 97. percentilem pro daný věk a pohlaví. Co to znamená? Že za abnormálně malé se považuje takové dítě, které je nižší než 97% jeho vrstevníků téhož pohlaví. Naproti tomu za abnormálně vysoké je považováno dítě, které je vyšší než ostatních 97%. Když se vrátíme k naší ideálně vypočítané stovce dětí stejného věku i pohlaví seřazených podle tělesné výšky, tak "moc malé" budou tři nejmenší děti, zatímco "moc velké" budou tři největší.

Rozmezí tělesné výšky, v němž je tělesná výška dítěte určitého věku a pohlaví považována za normální, je naštěstí poměrně široké. Tak například u chlapců ve věku 10 let lze za normální považovat jakoukoliv výšku od 130 do 154 cm. Z toho vyplývá, že i když je jedno z těchto dětí zhruba o hlavu nižší než druhé, obě dvě mohou být stále ještě normálně vysoké.

Když je dítě "moc malé"

Mezi dětmi, jejichž tělesná výška se nachází pod třetím percentilem, lze rozlišit čtyři hlavní skupiny.

  1. Děti malé, ale zdravé - ty tvoří zhruba 80% všech dětí s abnormálně nízkou postavou. Jejich tělesná výška je sice už "pod čárou", ale tempo jejich růstu je normální. Netrpí žádnou prokazatelnou poruchou, pouze jsou menší než naprostá většina ostatních dětí. Důvodem mohou být dědičné předpoklady (zejména pokud se mezi jejich předky vyskytovalo větší množství osob s menší postavou), nebo konstituční opoždění růstu a puberty, které však mohou později "dohnat".
  2. Děti s endokrinní poruchou - ty tvoří naopak jen malý zlomek (1 - 2 %) z celkového množství dětí nacházejících se pod třetím percentilem. Poruchy, jimiž tyto děti trpí, lze většinou úspěšně léčit. Patří k nim deficit růstového hormonu či snížená funkce štítné žlázy.
  3. Děti s chronickým onemocněním - většina chronických onemocnění vede u dětí ke zpomalení růstu. Může se jednat o celou škálu onemocnění různých vnitřních orgánů (ledvin, jater). Vliv chronických onemocnění na výšku dítěte závisí na tom, zda a s jakou úspěšností lze tato onemocnění léčit.
  4. Děti s poruchou růstu skeletu - dítě roste především tím, že se mu prodlužují tzv. dlouhé kosti končetin. Proces růstu kostí však může být zpomalen některou z růstových poruch. Pro tyto děti je charakteristické, že proporce jejich postavy neodpovídají jejich věku. Například hlava a trup u nich mají běžné rozměry, ale jejich končetiny jsou vzhledem k věku nápadně krátké.

Když je dítě "moc vysoké"

S "nadměrným" vzrůstem se u dětí setkáváme méně často a v mnoha případech nebývá vnímán jako problém. Opět lze rozlišit několik variant.

  1. Děti vysoké, ale normální - výrazně nadprůměrná tělesná výška je u těchto dětí dána jejich dědičnou výbavou. Často pocházejí z rodin, v nichž se vysoká postava předává z generace na generaci.
  2. Pravá předčasná puberta - ta může mít různé příčiny. Její výskyt však nemusí být vždy nutně provázen abnormálním nárůstem tělesné výšky. U některých dětí s předčasnou pubertou dochází k prudkému vývoji pohlavních znaků, aniž by dosahovaly výrazně větší tělesné výšky než jejich vrstevníci.
  3. Porucha činnosti endokrinních žláz - například zvýšená produkce hormonů štítné žlázy.
  4. Další onemocnění - patří k nim například poruchy metabolismu či nádorová onemocnění.

Do ordinací praktických lékařů a endokrinologů se často dostavují rodiče, kteří mají pochybnosti o tělesné výšce svého dítěte. Dožadují se okamžitého předepsání růstového hormonu a projevují nelibost, když lékař místo toho posílá dítě na různá vyšetření. Avšak pokud se u dítěte skutečně projevují příznaky poruchy růstu, je třeba v první řadě odhalit příčiny tohoto stavu.
V dnešní době již máme k dispozici celou řadu diagnostických metod, s jejichž pomocí lze příčiny poruch růstu objasnit a následně určit správný postup jejich léčby.