Jak dítěti stanovit pravidla a neublížit mu při tom

11.02.2021

Pro zdravý vývoj dítěte je důležité, aby mu rodiče jasně a srozumitelně stanovili hranice chování, které by nemělo překračovat. To je v pořádku a většina odborníků to doporučuje. Bohužel, někteří rodiče si vymezování a dodržování hranic dětského chování vykládají tak, že dítě je třeba neustále omezovat a trestat. Ve skutečnosti však jde především o to, aby dítě získalo představu o tom, jaké chování je od něj očekáváno, a co už je nepřípustné. Jak tedy dítěti stanovit hranice a neublížit mu při tom?

Děti potřebují pravidla k tomu, aby se mohly cítit bezpečně. Pravidla jim pomáhají získat orientaci ve spleti vztahů, událostí a situací, které provázejí život v rodině. Bez pravidel by dítě bylo nejisté a nevědělo by, co si má v každodenním životě počít.

Ale není pravidlo jako pravidlo. Jestliže dítě pravidlu nerozumí, nechápe důvod, proč by jej mělo dodržovat a nepřijímá jej za vlastní, nemá pro něj žádný smysl. Leda snad ten, aby se před rodiči naučilo skrývat jeho případné porušování.

Velmi důležitý je také způsob, jímž rodiče s dětmi o pravidlech hovoří. Vyděšené dítě rádo přikývne na všechno, co mu hněvem planoucí rodič poručí, aniž by si plně uvědomilo obsah a význam takto proneseného rodičovského sdělení.

1. Mluvte s dítětem srozumitelně

Naše vyjadřování je mnohdy plné složitých řečnických obratů, kterým dítě nemusí rozumět, případně si je může vykládat svým osobitým způsobem. Otázka "Rozuměl jsi tomu?", kterou někteří rodiče dětem pokládají, je v podstatě jen otázka řečnická. Když dítě odpoví "ano", rodiče jsou spokojeni. Když odpoví "ne", vysvětlí mu všechno ještě jednou. Ale teprve chování dítěte v konkrétní situaci nám ukáže, zda a jak pravidlu porozumělo. Proto je nevhodné jej za první porušení pravidla hned trestat - byť třeba jen výčitkami.

2. Když dítěti něco vysvětlujete, skloňte se k němu

Vzpomínáte si, jak děsivě obrovský Vám připadal dospělý člověk, když nad Vámi stál a Vy jste ještě byli malým dítětem? Když Vašemu potomkovi vysvětlujete nějaké pravidlo, měly by při tom být Vaše obličeje na stejné úrovni. Pokud dítě stojí, přidřepněte si k němu. Pokud vedle sebe sedíte, skloňte se k němu. Nestůjte nad ním jako nebetyčná velehora.

3. Nepoužívejte drsný tón

"Přísný" tón hlasu může na dítě působit hrubě a vyvolávat v něm úzkost. Totéž platí pro křik - ten by rodiče měli používat pouze v situaci bezprostředního ohrožení života dítěte, například když se jejich potomek řítí k okraji útesu či vbíhá do vozovky plné přijíždějících vozidel. Pokud je dítě při vysvětlování pravidel vystrašené, tak se soustředí na své nepříjemné pocity, nikoli na obsah Vašeho sdělení. Vyděšené dítě neporozumí tomu, co se mu snažíte sdělit, protože jej bude svírat jeho strach.

4. Dovolte dítěti, aby vyjádřilo své pocity

Nečekejte, že dítě bude nadšené z každého Vašeho rozhodnutí. Pro děti je velmi obtížné, když se mají vypořádat s nějakým zklamáním. Jako rodič máte právo dítěti něco nedovolit či přímo zakázat, ale dítě jako bytost nadaná emocemi má právo vyjádřit své pocity. Když po vyslovení vašeho zákazu či příkazu následuje z úst dítěte povzdech "Ach jo," ještě to neznamená, že Vás odmítá poslechnout. Pouze vyjadřuje to, co právě cítí. Dítě by nikdy nemělo být trestáno za to, že má emoce. Má právo je mít. Nehledě k tomu, že i Vy dáváte své emoce najevo, když s ním hovoříte - i když si to sami někdy ani neuvědomujete.

5. Vaše požadavky musí být přiměřené věku dítěte

V různém věku dítě prochází různými obdobími vývoje. Roční kojenec očekává, že mu poskytnete vše, co od Vás potřebuje. Dvouleté dítě nedokáže pochopit, proč by se mělo s někým dělit o svoji oblíbenou hračku. Tříleté dítě velmi často říká "Ne", i když to tak nemyslí - jen potřebuje dát najevo, že je samostatnou bytostí. Čtyřleté dítě se často ptá "Proč?" a očekává odpověď na každou svoji otázku. Pětileté dítě má tendenci zkoušet, co všechno mu rodiče ještě dovolí. Zkrátka v každém věku je dítě trochu jiné, a to už nemluvíme o jeho individuálních vlastnostech. Z toho vyplývá, že v různém věku zkrátka nelze klást na dítě stále stejné nároky.

6. Neměňte pravidla ze dne na den

Rozpor s předchozím doporučením je jen zdánlivý. Samozřejmě, že od pětiletého dítěte budeme očekávat poněkud jiné chování, než od dvouletého. Když ale stanovíme nějaké pravidlo, neměli bychom jej neustále měnit. Když jeden den zakážete dítěti, aby skákalo na postel, zatímco druhý den mu to dovolíte a třetí den opět zakážete, bude z Vašich pokynů krajně zmatené.

7. Aby mělo pravidlo smysl, musí jej dítě přijmout za své

Albert Einstein řekl: "Jestliže jsou lidé dobří jen kvůli tomu, že mají strach z trestu a doufají v odměnu, pak je to s námi vskutku smutné." Vaše výchova by nikdy neměla vést k tomu, že z dítěte udělá vypočítavého pokrytce, který se chová "hezky", jen když je pod Vaším dozorem. Aby se dítě mohlo s pravidlem ztotožnit, musí mu nejen porozumět, ale také být přesvědčeno o jeho užitečnosti. Z toho vyplývá, že žádné pravidlo by nemělo být stanoveno bez vysvětlení.