Jak dítěti nekazit hru

16.02.2021

Hra představuje pro dítě nejpřirozenější a zcela klíčovou činnost, jejímž prostřednictvím zdokonaluje své dovednosti a poznává samo sebe i okolní svět. Způsob, jímž si dítě hraje, také prozrazuje hodně o jeho osobnosti. Do hry vkládá své pocity, touhy, radosti i starosti. Je nesmírně důležité, aby rodiče poskytli dítěti pro jeho hry dostatek času i prostoru, a aby mu hru nekazili svým nevhodným přístupem.

1. Hračky kupujme pro dítě, ne pro sebe

Rodiče dítěti často kupují takové hračky, které se líbí jim samotným, místo aby se řídili přáním a potřebami dítěte. Někdy si tímto způsobem kompenzují své nenaplněné touhy z dětství, jindy se snaží "urychlit" vývoj svého potomka tím, že mu pořizují hračky určené větším dětem.

Hračka pro malé dítě by měla být pokud možno jednoduchá, aby dítě mělo možnost uplatnit svoji představivost. To jistě neznamená, že děti by si měly hrát jen s kamínky nebo polénky, jak tomu bylo v chudých proletářských rodinách v 19. a na počátku 20. století. Nicméně místo autíčka s pohonem na baterie je vhodnější koupit menšímu chlapci takové, s nímž si může sám jezdit, podobně jako klasická panenka je pro děvčátko mnohem vhodnější hračkou, než panenka "mluvicí". Ručním posunováním a zatáčením autíčka bude dítě rozvíjet svoje motorické dovednosti. A když bude dítě chtít, aby panenka promluvila, bude mluvit za ní.

2. Neberme dítěti jeho iniciativu

Dospělí lidé mají sklony organizovat volný čas dítěte podle svých vlastních představ. Když dítě nedělá "něco užitečného", mají rodiče pocit, že jen bídně maří čas. Dítě musí být podle nich neustále něčím zaměstnáváno. Výsledkem je, že když se dítěti právě nikdo nevěnuje a neříká mu, co má dělat, připadá si najednou bezradné.

Samozřejmě, že plánování času má určitý význam, nicméně není správné snažit se naplánovat každou minutu v denním rozvrhu dítěte. Nicméně je vhodné nechat jej alespoň čas od času rozhodnout, jak bude trávit svůj čas. Někdy se stává, že dítě je doslova "přesyceno" činností všeho druhu a potřebuje zkrátka na chvíli "vypnout" a nedělat nic. Nemusíte se bát, protože brzy se samo opět do něčeho vrhne.

3. Nesnažme se "urychlovat" vývoj dítěte

Jedním z módních trendů posledních několika desetiletí je péče o "časný vývoj" dítěte. Angličtina od mateřské školky, čtení a počítání ve 4 - 5 letech a podobně. Dosud však nebylo prokázáno, že by podobné snahy skutečně vedly k "urychlení" dětského vývoje. Ani po dvaceti letech uplatňování koncepce "časného vývoje" nedošlo k žádné explozi dětské geniality. Naproti tomu však za stejné období zaznamenáváme nárůst výskytu psychických poruch u dětí a mládeže.

Dítě předškolního věku by nemělo být okrádáno o čas, který by mělo věnovat hře. I když "výuka předškoláků" probíhá mnohdy hravou formou, přece jenom je to výuka, nikoli hra. Budeme-li dítě okrádat o dětství a nutit jej k činnostem, pro jejichž vykonávání dosud není zralé, jeho vývoj tím nejenže nijak neurychlíme, ale ještě mu zaděláme na celou řadu možných psychických problémů.

4. Hrajme si společně

Hraní neslouží jen k tomu, aby se dítě "nějak zabavilo" a "dalo pokoj" rodičům, kteří se také chtějí věnovat svým oblíbeným činnostem. Jistě je správné, když rodiče mají své vlastní zájmy a záliby, pro něž si i při všech svých povinnostech dovedou najít čas. Ale největší a nejradostnější zálibou každého rodiče by mělo být jeho dítě.

Snad všichni rodiče pečlivě sledují vývoj svého dítěte. Mají přehled o tom, jak mu rostou zoubky, zapisují si jeho měnící se výšku a váhu atd. Jistě je dobře, když se rodiče zajímají o tělesný vývoj svého potomka. Nicméně by se však měli zajímat také o hlavní činnost svého dítěte, a tou je hra. Jeho hry a hračky tvoří podstatnou část jeho světa a jsou pro něj velmi důležité.

To samozřejmě neznamená, že rodiče by si měli stále hrát jako malé děti. Společná hra by jistě neměla vést k tomu, že rodič si bude hrát "místo dítěte", které bude jenom přihlížet (jako v kreslených vtipech, kde znuděné dítě pozoruje tatínka, jak si hraje s jeho elektrickým vláčkem), nebo že bude do hry neustále zasahovat svými připomínkami a "opravováním" dětských "chyb". Avšak alespoň čas od času by měli svému potomkovi dělat při hře společnost. Jejich vzájemný vztah se tím upevní a rodiče se o svém dítěti dozví mnoho věcí, které by se jinou cestou nedozvěděli.

Více informací k tématu společné hry rodiče s dítětem najdete v článku Proč by si rodiče měli s dětmi hrát