Finsko má nejkvalitnější vzdělávací systém na světě – Jak to dělají?

18.02.2021

Na prvním místě žebříčku kvality vzdělávacího systému, který každoročně sestavuje mezinárodní institut Economist Intelligence Unit, se již delší dobu udržuje Finsko. Již před čtyřiceti lety byly v této zemi uskutečněny rozsáhlé vzdělávací reformy, jimž předcházel dlouhodobý výzkum různých organizačních forem a metod výuky. Díky průběžnému zdokonalování si tento systém dodnes udržuje špičkovou úroveň. V čem spočívá tajemství jeho úspěchu?

1. Finské děti nastupují na základní školu ve věku 7 let, tedy v době, kdy jsou pro školní docházku již dostatečně zralé. Zatímco v mnoha jiných zemích se stalo módou posílat děti do školy dříve, ve Finsku vědí, že uspěcháním se výchova a vzdělávání dítěte neurychlí - spíše naopak. Samozřejmě, že v této zemi funguje i velmi kvalitní systém mateřských škol pro přípravu předškoláků.

2. Na nižším stupni základní školy se dětem nezadávají žádné domácí úkoly. Zkoušení a testy z učiva za delší časové období nastupují až v nejvyšších ročnících základních škol. Mladší žáci nejsou vystavováni stresu, který je spojen s podáváním jednorázových výkonů, nýbrž jsou hodnoceni průběžně. Ve vyšších ročnících si pomalu a postupně zvykají na vyšší zátěž, která je s hodnocením větších úseků učiva spojena.

3. V prvních šesti ročnících základní školy děti nedostávají známky, ale širší slovní hodnocení.

4. Ve Finsku existuje pouze jeden povinný standardizovaný srovnávací test, který se provádí, když dítě dosáhne věku 16 let.

5. Děti se specifickými vzdělávacími potřebami jsou zařazovány do běžných tříd.

6. Náklady na studium jednoho žáka střední školy jsou ve Finsku o 30% nižší než v USA, přesto je zdejší středoškolské vzdělávání efektivnější.

7. Přibližně 93% obyvatel Finska má přinejmenším úplné středoškolské vzdělání, což je nejvíce v celé Evropě.

8. Až 66% absolventů středních škol pokračuje ve studiu na vysoké škole, což je nejvíce v celé Evropě.

9. Rozdíly ve školním výkonu "nejlepších" a "nejslabších" žáků jsou zde nejmenší na celém světě.

10. Okolo 43% žáků středních škol dobrovolně navštěvuje školu či školou organizované kurzy i po část hlavních prázdnin.

11. Součet přestávek za jeden školní den činí na základních školách 75 minut (pro porovnání - v USA je to v průměru 27 minut denně, v ČR na 1. stupni ZŠ 40 - 50 minut).

12. Učitelé stráví ve škole v průměru 4 hodiny denně, 2 hodiny týdně mají vyhrazeny na profesionální rozvoj. Přímá pedagogická činnost učitele na 1. stupni ZŠ činí 16 hodin týdně (v ČR je to 22 hodin týdně).

13. Učitelé mohou volit učební metody i materiály dle svého uvážení s přihlédnutím k věku, potřebám a zájmům žáků.

14. Průměrný počet žáků základní školy na jednoho učitele je 8 (průměr v zemích EU je okolo 15 žáků na 1 učitele).

15. Školní vzdělávání na základních a středních školách je ze 100% financováno státem.

16. Všichni učitelé ZŠ a SŠ bez výjimky musí mít magisterské vysokoškolské vzdělání v daném oboru (to sice platí v ČR také, ale s mnoha výjimkami - požadované vzdělání má dle stavu z r. 2019 pouze 82,2 % českých učitelů). Vzdělávání učitelů je ze 100% financováno státem.

17. Budoucí učitelé odborných předmětů jsou vybíráni z 10% nejlepších absolventů vysokých škol.

18. Plat učitelů s praxí 15 let je o 2% vyšší, než průměrný plat absolventů vysokých škol se stejnou délkou praxe. Učitelé mají ve finské společnosti podobné postavení, jako lékaři nebo právníci.

19. Podle mezinárodních výzkumů dosahují žáci finských středních škol nadprůměrné úrovně znalostí a dovedností v oblasti přírodních věd a matematiky.

20. Žáci finských základních škol mají rozvinutější čtenářské dovednosti, než žáci z většiny ostatních evropských zemí.

Ve srovnání se vzdělávacím systémem USA, který je celému světu dáván za vzor, je finský vzdělávací systém sice levnější (náklady na vzdělávání jednoho žáka jsou zde téměř o třetinu nižší), ale zato mnohem efektivnější, protože v mnohem větší míře respektuje potřeby a zájmy dítěte. Úroveň znalostí a dovedností absolventů finských škol je dokonce vyšší, než v geograficky a demograficky srovnatelných zemích, například v Norsku (jehož vzdělávací systém mimochodem vychází z amerického vzoru).