Dvanáct škodlivých zákazů, které mohou ublížit

28.06.2021

Zákazy existují proto, aby rodičům usnadňovaly život. Ale když svým dětem něco nedovolíte, mohou se dostavit neočekávané následky. Například zakážete-li dítěti nechávat na talíři nedojedené zbytky jídla, mohou se časem objevit problémy s nadváhou dítěte, v horším případě i poruchy příjmu potravy.

Mnoho rodičů nedovoluje svým dětem dělat určité věci pouze proto, že i jim samotným byly v dětství zakazovány. A tak se stává, že rodiče mnohdy zakazují i to, co je naprosto normální, ba dokonce užitečné. Jakými zákazy mohou rodiče dítěti uškodit? Například tím, že mu zakazují:

1) Nedojídat

Dítě samo nejlépe pociťuje, kdy má hlad nebo žízeň, a kdy je naopak přejedené. Pokud je dítě nuceno jíst více než dosyta, naučí se postupně překonávat signály, které mu poskytuje vlastní tělo, v důsledku čehož se pro něj přejídání stane normou. Dítě vyhoví svým rodičům, kteří trvají na tom, aby jedlo více, než potřebuje, což u něj vypěstuje pocit falešného "sebevědomí". Rodičovská chvála je pro takové dítě cennější, než nepříjemné pocity plnosti a následné zažívací obtíže. Jindy se dítě bojí "nedojídat", protože ví, že by následoval trest, přinejmenším v podobě negativních výroků rodičů. Podvědomě si tím vypěstuje odpor k jídlu, který může později vyústit až v poruchu přijímání potravy.

2) Jíst samo

Ano, když dítě krmíte, je to snadnější a rychlejší, než když jej necháte, aby se najedlo samo. Ano, je pravděpodobné, že když dítě bude jíst samo, udělá kolem sebe nepořádek. Ale tím, že mu zakazujeme, aby se najedlo samo, jej připravujeme nejen o první kroky k samostatnosti, ale také o možnost lépe pochopit jeho vlastní pocity hladu a sytosti.

3) Pomáhat rodičům

Dítě chce být užitečné a přiložit ruku k dílu, od rodičů však stále slyší: "Nesahej na to, rozbiješ to, ušpiníš se, já si to udělám sám/sama!" A o pár let později si titíž rodiče stěžují, že jejich dítě je líné a nechce nic dělat. I když dítě při svém pomáhání mnohdy nadělá více škody než užitku, pociťuje díky němu svoji vlastní hodnotu. Jestliže ho však nenecháte na nic sáhnout, bude se cítit nedoceněné a zbytečné.

4) Kreslit a malovat

Když dítě začne samo kreslit a malovat, rodiče ke svojí nelibosti zjišťují, že na stole nebo na oblečení dítěte zůstává více barvy, než na papíru. A což teprve když dítě zjistí, že kreslit se dá na všechno možné, třeba i na dveře nebo na zdi! Malý umělec je záhy vystavován zákazům a trestům. Co na tom, že kreslení a malování mu umožňuje rozvíjet svoji představivost, odbourat stres, uvolnit se a vyjádřit svoje pocity?

Pokud chcete dítěti umožnit, aby rozvíjelo svoje výtvarné dovednosti, ale bojíte se, že přitom napáchá škody na zařízení domácnosti, přečtěte si článek "Nevšední způsoby kreslení a malování pro Vaše dítě", kde najdete několik rad a doporučení, která Vám pomohou tento zdánlivý rozpor překonat.

5) Šlapat do louží

Mnoho rodičů si dělá starosti s hromadami mokrého oblečení a promáčených bot, ale běhání po kalužích není pro dítě jen zábavou. Každá louže nabízí dítěti příležitost procvičit si koordinaci, sílu a obratnost. Oblečení se vypere, boty se usuší, ale ztracenou příležitost k rozvoji senzomotoriky dítěti nevrátíte.

6) Hrát si s vodou

Hraní s vodou přináší dětem nesmírný užitek, neboť voda jim nabízí téměř nekonečné možnosti experimentování a zkoumání. Nebojte se "mokrého nepořádku" a vybavte své dítě dostatečným množstvím kyblíčků a jiných nádob, které lze využít pro nalévání, nabírání a přenášení vody. Dítě si procvičí koordinaci smyslů a pohybů, soustředění, motoriku, a pokud si hraje s ostatními dětmi, tak i sociální a komunikační dovednosti.

7) Mít svůj názor

Samozřejmě, že s dítětem nebudete pokaždé souhlasit. Přesto je třeba mu dát možnost, aby vyjádřilo svůj názor. Bohužel, právě za to je mnoho dětí rodiči trestáno. Když ale dospělý nebere v úvahu názor dítěte, ať už jakkoliv "nedokonalý", dítě postupně dojde k závěru, že jeho pohled na věc není důležitý, a že na něm vlastně nezáleží. To negativně ovlivní vývoj jeho sebepojetí a v budoucnu nebude schopno zaujímat vlastní stanoviska a nechá se snadno manipulovat ostatními lidmi.

8) Snít a vymýšlet si

Rodiče by měli rozlišovat mezi fantazií a úmyslnou lží. Když si dítě "vymýšlí", ještě to nemusí znamenat, že "lže". Jde o to, že dítě žije ve dvou světech, v reálném světě a ve světě představ a fantazií. Někdy se tyto dva světy navzájem prolínají, což se může setkat s rodičovským nepochopením. Avšak je třeba mít na paměti, že zapojení do světa fantazie u dítěte rozvíjí kreativitu, rozšiřuje jeho slovní zásobu a posiluje jeho kladné sebepojetí. Ze světa představ a fantazií by dítě nemělo být předčasně vyháněno, alespoň pokud přímo neohrožuje jeho život či zdraví.

9) Jíst sladké

Mnoho rodičů rozděluje jídlo na "dobré a zdravé", které musí dítě jíst povinně, a "špatné a škodlivé", které lze tolerovat nanejvýš jako výjimku nebo odměnu. Zejména sladkosti všeho druhu se opakovaně stávají terčem kritiky médií, jejichž sdělení rodiče snadno podléhají. Specialisté na výživu ve skutečnosti sladká jídla nezakazují, pouze upozorňují na to, že strava by měla být vyvážená. Samozřejmě, že přejídání sladkými pokrmy může dítěti uškodit, stejně tak mu ovšem může uškodit přebytek slaných, mastných nebo kořeněných jídel. Zákazy mohou dítě vést naopak k tomu, že v době, kdy se nachází mimo dosah rodičů, začne sladkosti více vyhledávat. Mimochodem, doporučená dávka cukrů činí 5 gramů na 1 kg tělesné hmotnosti denně, což by například u dítěte o hmotnosti 25 kg činilo 125 g na den.

10) Dotýkat se vlastního těla

Řada rodičů znejistí, když si všimnou, že dítě se dotýká určitých částí svého těla, zejména pohlavních orgánů, případně i dalších tělesných partií, které jsou v naší kultuře považovány za "nepočestné". Pro dítě je však naprosto normální a přirozené, že zkoumá mimo jiné i tyto části svého těla a seznamuje se s pocity, které si jejich dotýkáním může navodit. Jak bylo již mnohokrát vědecky prokázáno, okřikování a zakazování ze strany rodičů může vést k narušení vztahu dítěte k vlastnímu tělu, k závažnému ohrožení jeho duševního zdraví a ke snížení schopnosti navazovat v pozdějším životě uspokojivé mezilidské vztahy.

11) Používat elektroniku

Představa dítěte, které tráví několik hodin denně s telefonem nebo tabletem v rukou, vzbuzuje u mnoha rodičů vážné obavy. Samozřejmě, že dítě by se mělo věnovat i jiným činnostem, než hraní s elektronikou, ta by však neměla být z jeho života zcela vykazována. Pokud si dítě neosvojí dovednosti zacházet s tímto druhem zařízení, která již tvoří součást každodenního života v naší společnosti, bude pro něj obtížné uplatnit své schopnosti a udržet si přijatelné postavení mezi vrstevníky. Důležité je, aby rodiče naučili dítě tato zařízení správně používat a vyhýbat se případným rizikům. Podrobnější informace najdete v článku "Děti a výpočetní technika".

12) Prát se

Je pochopitelné, že si rodiče nepřejí, aby se jejich dítě chovalo agresivně. Avšak zápasy a měření sil mezi dětmi, ať už hovoříme o chlapcích nebo dívkách, má nepopiratelný význam pro jejich sociální rozvoj a budování vztahů. Pokud se dvě děti perou, zpravidla tak nečiní ve snaze druhému ublížit, nýbrž si navzájem vymezit určité hranice (nehledě k tomu, že při dětských rvačkách dochází také k rozvoji koordinace pohybů a dalších motorických dovedností). Rodiče by měli do těchto zápasů zasahovat až v případě, že hrozí úraz jednoho z účastníků, zejména je-li výrazně slabší, než druhý. Pokud jsou zápasy mezi dětmi přerušovány předčasně, jsou děti připraveny o možnost vzájemného vymezení hranic. Navíc jejich agresivita se nakonec tak jako tak někde vybije, ovšem jiným způsobem (například ve formě sebepoškozování), který může dítě ohrozit mnohem více, než rvačka s kamarádem.