Dětská masturbace – mají rodiče důvod k obavám?

17.02.2021

Když se rodiče náhodou stanou svědky toho, jak se jejich dítě zabývá svými pohlavními orgány, mnohdy je v takové situaci napadají různé nepěkné myšlenky. Není na to ještě "moc malé"? A neublíží mu to nějak? Měli by si rodiče dělat kvůli dětské masturbaci starosti? Podle odborníků (dětských lékařů, sexuologů, psychologů) nikoliv, tedy alespoň ve většině případů.

Jedním z úkolů každého malého dítěte je prozkoumat nejen okolní svět, ale i svoje vlastní tělo. Je pochopitelné, že dítě na sobě nevynechává ani pohlavní orgány, které pro něj nejsou o nic "horší", než jakékoliv jiná část jeho těla. Je naprosto normální, že dítě se svých pohlavních orgánů dotýká. Při tom pochopitelně zjišťuje, že tyto části těla jsou velmi citlivé, a že jejich dotýkáním si může navodit příjemné pocity.

Dosažení příjemných pocitů není nijak vázáno na ten či onen stupeň tělesného vývoje, protože genitálie dítěte obsahují stejné množství nervových zakončení citlivých na dotek (tzv. mechanoreceptorů), jako genitálie dospívajícího nebo dospělého člověka. Přitom se ovšem nejedná o sexuální aktivitu v pravém slova smyslu - několikaleté dítě neprožívá sexuální vzrušení, ale pouze velmi intenzivní příjemné pocity.

Podobně jako u dospívajícího nebo dospělého člověka, i u dítěte předpubertálního věku může dotýkání se vlastních pohlavních orgánů přispět ke snížení psychického napětí. Ostatně i mnozí dospělí, když prožívají úzkost, se často zcela mimovolně dotýkají svých pohlavních orgánů, třebaže většinou jen přes oblečení. Díky příjemnému pocitu, který je s takovýmito doteky spojen, se i dítě může poměrně rychle uklidnit, když cítí strach, úzkost či rozčilení.

Co by rodiče nikdy neměli dělat

Hlavní pravidlo zní, že pokud rodiče spatří, jak se jejich dítě zabývá svými pohlavními orgány, v žádném případě by jej neměli okřikovat, zahrnovat jej výčitkami nebo jej zahanbovat. Takovým chováním by mohli v dítěti vypěstovat negativní postoj k vlastnímu tělu a narušit jeho duševní zdraví. Nejlepší, co rodiče mohou v podobné situaci udělat, je potichu opustit místnost, aby si jich dítě nevšimlo.

Pokud se stane, že dítě si přítomnosti rodiče přece jen všimne, závisí další postup na jeho věku. S menšími dětmi (3 - 5 let) mohou rodiče navázat hovor na jakékoliv téma, které se netýká pohlavních orgánů, aniž by se k jeho předchozímu jednání nějak vyjadřovali. Malé děti poměrně snadno přenášejí pozornost z jednoho podnětu na jiný. V každém případě by z rodičovských úst neměly zaznívat žádné výčitky na adresu dítěte - tedy alespoň pokud si rodiče nepřejí, aby z jejich potomka vyrostl neurotik.
Problém může nastat u většího dítěte, které v podobné situaci již pociťuje stud či rozpaky, a navíc je již dostatečně vnímavé, aby si uvědomilo, že rodiče viděli, čím se zabývalo. V takovém případě je třeba s dítětem v klidu pohovořit a ujistit jej, že se na něj nezlobíte. Staršímu dítěti je také vhodné se omluvit za vyrušení a dohodnout se s ním, že příště před vstupem do jeho pokoje zaklepete na dveře. Pokud byste namísto toho jen mlčky odešli, dítě by mohlo dostat strach, že se Vás svým jednáním nějak dotklo, a že se na něj zlobíte. Zároveň je však namístě naznačit, že i když "hraní" s pohlavními orgány není samo o sobě špatné, přece jen patří k činnostem, které je třeba vykonávat pouze v soukromí.
Jiná situace nastává, když neopatrní rodiče vtrhnou do soukromí svého dospívajícího potomka, který se právě zabývá touto - pro něj velmi důležitou - činností. V takovém případě by měla být omluva samozřejmostí, i kdyby se měla omezit jen na stručné "Promiň, příště zaklepu" nebo alespoň "Pardon". Jakákoliv negativní reakce či nevhodná poznámka ze strany rodičů by mohla narušit vývoj dospívajícího jedince a způsobit mu obtíže v jeho budoucím pohlavním životě.

Kdy je důvod k obavám?

Neexistuje ani jedna seriózní vědecká studie, která by prokázala jakékoliv negativní důsledky masturbace. Jediné, co může dítěti ublížit, je nevhodná reakce ze strany rodičů. Nicméně v určitých případech je přece jen namístě, aby rodiče věnovali dítěti více pozornosti.

Prvním takovým případem je tzv. pseudomasturbace neboli nepravá masturbace. Spočívá v tom, že dítě se sice dotýká svých pohlavních orgánů, avšak nikoli proto, aby se seznámilo se svým tělem či aby si navodilo příjemné pocity, ale kvůli dosažení úlevy při podráždění genitálu v důsledku kožního onemocnění. Děti jsou velmi náchylné k opruzeninám a zánětlivým onemocněním všeho druhu, která někdy mohou postihnout i pohlavní orgány.
Jestliže se tedy dítě dotýká svých pohlavních orgánů častěji, než je u něj obvyklé, měli by rodiče při koupání nenápadným způsobem zkontrolovat, zda se u dítěte nevyskytují nějaké příznaky kožního onemocnění na genitálu, jako je například zarudnutí pokožky či sliznice pohlavních orgánů nebo neobvyklé kožní útvary (pupínky, bulky, puchýřky) na jejich povrchu. Pokud ano, měli by rodiče ošetřit genitál vhodnou mastí či krémem (například panthenolovou mastí), případně s dítětem navštívit kožního lékaře.
Prevencí podobných obtíží je důkladné vykonávání intimní hygieny. Pokožka na pohlavních orgánech obsahuje větší množství potních a mazových žlázek, a proto by každodenní mytí těchto částí těla při koupání či sprchování mělo být samozřejmostí. Kromě toho se na pohlavních orgánech nachází množství různých záhybů či míst, kde k sobě těsně přiléhají dvě části jejich povrchu (u děvčátek je to záhyb nad klitorisem a prostor mezi malými stydkými pysky, u chlapců záhyb předkožky). Také jejich omytí je třeba věnovat dostatečnou pozornost. U děvčátek při koupání kontrolujeme, zda nedochází k synechii neboli ke "slepování" stydkých pysků. Chlapci by si měli provádět hygienu předkožky, avšak pouze a výhradně v případě, že předkožka je již dostatečně uvolněná. Předčasné a násilné strhávání předkožky ze žaludu totiž představuje mnohem větší problém, než případné zanedbání hygieny.

Druhý důvod k obavám může nastat v případě, že vykonávání masturbace začalo hrát v životě dítěte zcela dominantní roli. To znamená, že dítě už nebaví nic jiného, než hra s pohlavními orgány, a že žádná jiná činnost už mu nepůsobí potěšení. Přestává si hrát se svými oblíbenými - nebo vůbec s jakýmikoliv - hračkami, nechce se ani dívat na televizi, nezajímá jej dokonce ani mobilní telefon nebo tablet (a to už je u většiny dnešních dětí na pováženou) a "od rána do večera" pomalu nedělá nic jiného, než se věnuje svým pohlavním orgánům a jejich dráždění.
Jedině v takto závažném případě je namístě, aby se rodiče snažili dítěti nabídnout nějakou alternativní činnost - hraní s hračkami, různé volnočasové aktivity, které by dítě mohly zaujmout, a podobně. Dítě lze motivovat úpravou jeho denního rozvrhu, v němž je pro určité činnosti vyhrazeno místo. Samozřejmě, že vždy je třeba mu ponechat nějaký "volný" čas, v němž by se mohlo věnovat samo sobě amimo jinéi svému tělu.
V žádném případě byste neměli dítě přesvědčovat, že je "špatné", protože se dotýká svých pohlavních orgánů. Zároveň by však mělo vědět, že to není jediná příjemná činnost, které se může věnovat, a že existuje i řada jiných, neméně zajímavých aktivit.