Děti se silnou vůlí

30.01.2021

Je pro dítě dobré, když má silnou vůli a pevný charakter? Většina rodičů by zřejmě bez přemýšlení odpověděla, že ano. Vždyť mnoha z nás právě silná vůle v každodenním životě chybí. Jak se ale může silná vůle u dítěte projevit? Co mu dává? A může mu také něco vzít?

Silná vůle je v naší společnosti vnímána spíše pozitivně. Člověk se silnou vůlí je považován za sebevědomého a vytrvalého jedince. Dítě, které má silnou vůli, však svým rodičům mnohdy přináší spoustu obav a potíží a snadno je vyvádí z rovnováhy. Jejich vytrvalost a pevnost jejich charakteru totiž mívají určité "nežádoucí vedlejší účinky".

Rodiče o takovém dítěti říkají, že je vzpurné, vzdorovité či tvrdohlavé, ale ve skutečnosti jen používají negativně citově zabarvené výrazy pro to, co by u dospělého člověka směle nazvali silnou vůlí a pevným charakterem.

1. Bývá velmi těžké přinutit dítě s pevnou vůlí k tomu, aby udělalo něco, co dělat nechce. Například když se nechce nasnídat nebo jít ven, žádnými prosbami ani hrozbami jej k tomu nepřinutíte, dokud se tak samo nerozhodne.

2. Snaží se všechno dělat samo, i když mu to nejde a evidentně to nezvládá. Je vůči sobě příliš tvrdé, bojí se vlastního selhání. Přitom kategoricky odmítá přijmout pomoc.

3. Vyžaduje neustálou pozornost. Když vám chce sedět na klíně nebo si s vámi hrát, je velmi obtížné mu to rozmluvit a najít pro něj nějakou jinou činnost, která by jej zabavila.

4. Chce dělat svoje vlastní rozhodnutí. Cítí potřebu samo rozhodovat o tom, co si oblékne, co bude jíst, co bude dělat. Svoje rozhodnutí si nedá rozmluvit, i když překračuje hranice rozumného chování.

5. Neuznává autoritu rodičů, protože tou největší autoritou je pro něj jeho vlastní názor. Proto mnohdy vyvolává dojem, že je nedisciplinované, ačkoliv ve skutečnosti má svoji - byť poněkud svéráznou - vnitřní disciplínu.

6. Dítě se silnou vůlí je velmi vytrvalé. Pokud mu zakážete něco dělat, bude se o to stále znova pokoušet. Pokud před ním schováte nějakou věc, nedá si pokoj, dokud ji nenajde.

7. Jeho chování bývá nepředvídatelné. Když si něco vezme do hlavy, nikomu se s tím nesvěřuje a s nikým se neporadí - prostě jde a jedná.

8. Trvá na svém rozhodnutí, ať už je jakékoliv. Odmítá alternativní řešení - buď dostane to, co chce, nebo nic.

9. Nenechá se poučovat. Když mu rodiče říkají, co má dělat, neustále jim "odmlouvá", argumentuje před nimi a přesvědčuje je, že jeho důvody jsou lepší než jejich.

10. Na své dílčí neúspěchy reaguje podrážděně. Když se mu něco nedaří, hledá úlevu v křiku a pláči, ale přesto se odhodlaně snaží dokončit to, co začalo. Nedá si pokoj, dokud svůj úmysl neuskuteční, i kdyby jej to stálo sebevětší námahu.

11. Nezná hranice. Většině dětí stačí, když je párkrát napomenete - a dělají jen to, co od nich chcete. Avšak dítě se silnou vůlí bude vždy usilovat o to, aby prolomilo či alespoň rozšířilo hranice, které mu stanovíte.

12. Nebojí se klást nepříjemné otázky. Když mu dáte vyhýbavou odpověď, bude vytrvale klást další a další doplňující otázky, dokud nedostane takovou odpověď, která jej uspokojí.

13. Bývá velmi odolné vůči bolesti. I když upadne, bolestivě se uhodí nebo si dokonce způsobí zranění, hned se zvedne, jako by se nic nestalo, a dál běží za svým cílem.

14. Pokud vůči němu rodiče uplatňují tělesné tresty, nic si z nich nedělá. Raději si nechá stokrát naplácat, než aby rodičům ustoupilo a přestalo dělat to, co se jim nelíbí. Výprask považuje za menší zlo, než dělání ústupků. Čím častěji jej rodiče trestají, tím více se snaží prosadit svoji vůli.

15. Povaha dítěte se silnou vůlí bývá prudká a výbušná. Na veškerá omezení, zákazy a příkazy reaguje podrážděně. Nikdy se však nenechá odradit, protože sebevětší námaha mu stojí za to, aby dosáhlo svých cílů.

Naprostá většina z těchto nevýhod či "nežádoucích účinků" však nevychází přímo z povahy dítěte, jako spíše z jeho obecné nevyzrálosti a nedostatku životních zkušeností. Jeho vytrvalost a cílevědomost by si přál mít leckterý dospělý člověk, ale většině dospělých jeho chování vadí právě proto, že se tak chová dítě.

Od dítěte se totiž očekává něco jiného, než od dospělého. Jeho chování posuzujeme jinak - a máme tendenci jej i jinak nazývat. Tak například o dospělém člověku řekneme, že je "vytrvalý". Dítě, které se chová stejně, je "tvrdohlavé". Dospělý člověk "argumentuje" - dítě však "odmlouvá". Dospělý člověk je "sebevědomý" - dítě je "drzé".

Děti se silnou vůlí se vyznačují poměrně rychlým vývojem. Rychleji než u jiných dětí se u nich rozvíjejí různé motorické dovednosti. Dříve než ostatní se naučí chodit, mluvit, vykonávat různé obtížnější činnosti. Dosahují toho svojí vytrvalostí a vnitřní kázní. Všechno, co se chtějí naučit, vždy znova a znova zkoušejí, dokud se jim to nepodaří.

Později, když se okruh jejich zájmů rozšiřuje, začínají svoji vytrvalost uplatňovat i ve hře. Když bude takové dítě stavět vysokou věž z kostek, může se mu třeba stokrát sesypat, ale dítě ji začne stavět zas a znova. Možná při tom bude nadávat a rozčilovat se, ale nenechá se odradit a bude pokračovat tak dlouho, dokud se mu to nepodaří.

Potíž těchto dětí spočívá v tom, že svým rodičům často dělají starosti. Dítě je pro ně "úžasné", "šikovné", "skvělé" a "inteligentní", pokud se jeho záměry shodují s přáním rodičů. Jakmile si však totéž dítě vezme do hlavy něco, co se jeho rodičům nelíbí, stává se z něj "vztekloun", "zlobivec" a "otrapa", který se ničím nenechá odvrátit od svých záměrů. Rodiče na něj začínají naléhat, avšak dítě odolává. Rodiče naléhají více - a dítě ještě více odolává.

Protože rodiče mají pocit, že jejich potomek je za každou cenu musí poslouchat, brzy nastupují tvrdá opatření v podobě stále častějších trestů a zákazů. Ale ani přísné tresty nepomáhají, dítě se zkrátka nedá a nedá "zlomit". Čím více jej trestají, tím je "mezkovitější". Postupně se u něj vypěstuje postoj, který vede k neustálému porušování rodičovské disciplíny. V boji s rodiči se však vysoký potenciál tohoto dítěte obrací proti němu samotnému.

Jak vychovávat dítě se silnou vůlí?

Podle názoru některých rodičů je takové dítě v podstatě nevychovatelné. Tento názor sice obsahuje zrnko pravdy, ale je třeba jej upřesnit - takové dítě je nevychovatelné tradičními, konzervativními výchovnými prostředky a metodami (příkazy, zákazy, odměnami, tresty). Vyžaduje poněkud jiný přístup, který je založen na posilování sociálních dovedností.

S výjimkou situací, v nichž dochází k ostrým střetům nebo které vyžadují váš okamžitý zásah, je třeba dítěti ukázat, že existují různé možnosti chování a komunikace s druhými lidmi. Některé chování vede k problémům, jiné k dosažení nějakého prospěchu. Člověk žije mezi lidmi, a proto by se jim měl alespoň občas přizpůsobit a brát na ně ohledy. Na příkladu pohádek a příběhů, ale i rozborem každodenních situací, můžeme dítěti ukázat, že prosazování vlastních cílů není jediným smyslem života. Že někdy je zkrátka třeba druhému ustoupit, dát mu přednost, třeba i na úkor vlastního přání.

Ke každému chování dítěte, které nám připadá nevhodné, bychom mu měli nabídnout nějakou pozitivní alternativu. Rozebrat s ním, co by příště mohlo v podobné situaci udělat jinak. Vést jej k tomu, aby se vcítilo do pozice druhých. Sami bychom mu měli jít příkladem a zamyslet se nad tím, zda i my se občas nesnažíme prosadit svoji vůli za každou cenu, zda i my kolem sebe občas nebijeme "hlava nehlava", když jdeme za svým cílem.

Jakékoliv pozitivní chování dítěte je třeba podpořit. Když udělá nějaký ústupek, zpočátku třeba jen drobný, mělo by za něj být pochváleno. Pokud však dítě nedělá něco vyloženě nebezpečného či zdraví škodlivého, mělo by být omezováno co nejméně. Napomínání za "špatné chování" totiž v dítěti vyvolává spíše potřebu protestovat, než aby jej vedlo k "nápravě".

Vytvořte dítěti prostředí, v němž se cítí bezpečně. Snažte se řešit konfliktní situace "v předstihu" - věnujte pozornost prevenci konfliktních situací. Konfliktům se sice nikdy zcela nevyhnete, avšak pokud budete své požadavky vůči dítěti vznášet méně kategoricky, ani jeho reakce nebude tak prudká. Přibírejte dítě k vašemu rozhodování. To neznamená, že musí mít hlavní slovo, dejte mu však najevo, že i jeho názor je pro vás důležitý, i když s ním třeba nesouhlasíte.

Když nutně potřebujete, aby dítě udělalo to, co od něj chcete, můžete sice využít svoji fyzickou převahu, ale bez zbytečného hněvu a agresivity. Můžete například dítě uchopit za ruku, abyste jej převedli přes ulici, i když vám ruku nechce podat. Nakonec ho nezapomeňte pochválit.

Své pokyny vůči dítěti vyjadřujte jasně, srozumitelně a pokud možno tak, aby se nedaly vykládat různým způsobem, avšak dítěti je sdělujte vlídně a formulujte pozitivně. Dítěti vysvětlete, co od něj očekáváte a snažte se při tom vyhýbat předponě "ne-". Neříkejte mu, co nemá dělat, ale co dělat má. Například místo "Nekřič!" mu řekněte "Mluv potichu."

Vytvářejte v rodině atmosféru vzájemné podpory a důvěry. Když dítě uvidí, že všichni členové rodiny si navzájem pomáhají, povzbuzují se a oceňují druhé, bude mít před sebou příklad. Dítě považuje za normální takové jednání, s nímž se setkává v rodině.

Svým vlastním příkladem zdokonalujte komunikační dovednosti dítěte. Pozorně jej poslouchejte a nepřerušujte, když vám něco říká. Konfliktní situace se snažte řešit s klidem a s nadhledem - nehledejte viníka, spíše se zaměřte na to, jak překonat nepříjemnou situaci. Nepřipomínejte dítěti jeho dřívější chování a chyby, kterých se dopustilo v minulosti.

Výchova dětí, které mají silnou vůli, je sice pro rodiče náročná, ale výsledek stojí za to. Díky vhodnému přístupu svému dítěti umožníte, aby plně využilo svůj potenciál a v budoucnu dosáhly velkých životních úspěchů. Veškeré rodičovské úsilí je investicí do budoucnosti dítěte.