Co dělat, když je dítě hyperaktivní

24.02.2021

Každé dítě je trochu jiné. Zatímco některé dovedou třeba celou hodinu sedět v klidu a tichosti, jiné mají potřebu se neustále pohybovat. Když se dítě pohybuje víc, než se sluší a patří", říká se o něm, že je hyperaktivní. Je velmi těžké posoudit, kde končí "normální" uspokojování přirozené potřeby pohybu a činnosti a začíná "porucha" či onemocnění. Vždyť téměř o každém zdravém a normálně se vyvíjejícím dítěti by se nakonec při troše dobré vůle dalo tvrdit, že je "hyperaktivní".

Vzhledem k oblibě a časté frekvenci pojmů "hyperaktivita" a "hyperaktivní" se mnozí rodiče znepokojují, jakmile jim připadá, že jejich dítě je "nějak moc živé". Avšak diagnostiku poruchy zvané ADHD ("Attention Deficit and Hyperactivity Disorder") může stanovit pouze odborník. Nicméně diagnostická kritéria "hyperaktivity" jsou natolik široká, že převážná část dětské populace alespoň některá z nich splňuje. Každé dítě je občas trochu nepozorné nebo má zvýšenou potřebu pohybu. Otázkou tedy zůstává, zda lze stanovit diagnózu pouze na základě jednoho vyšetření, které trvá pár desítek minut.

Ať už je však dítě hyperaktivní či nikoliv, rodiče by vždy měli respektovat jeho potřeby, zájmy a zvláštnosti jeho povahy. Písemné potvrzení z poradny je jistě důležité pro to, aby dítě získalo nárok na potřebná podpůrná opatření ve školských zařízeních, na které má nárok. Rodiče by však měli své dítě znát lépe, než jeho učitelé, a měli by jej přijímat takové, jaké je. To neznamená, že musí dítěti všechno dovolit, avšak při jeho výchově je třeba vždy postupovat s nejvyšší možnou citlivostí a ohleduplností. K tomu, abyste s dítětem mohli "zacházet" v souladu s jeho potřebami a zájmy, žádný papír nepotřebujete. A pokud jej nedovedete přijmout se všemi jeho silnými i slabými stránkami, ani deset potvrzení z poradny Vás nespasí.

Jak vychovávat dítě citlivě a ohleduplně?

1. Naslouchejte dítěti a snažte se mu porozumět.

2. Ujistěte se, že dítě dostatečně povzbuzujete a chválíte.

3. Mluvte s dítětem o jeho chování, ale nezahrnujte jej výčitkami.

4. Obtížnější úkoly mu rozdělte do dílčích kroků.

5. Pomozte mu plánovat a sestavovat jeho rozvrh dne.

Jestliže má dítě zvýšenou potřebu pohybu, umožněte mu, aby se nějakým přijatelným způsobem odreagovalo. Jeho pokoj můžete zařídit tak, aby v něm mohlo běhat a skákat s co nejmenším rizikem úrazu.

Dovolte dítěti, aby se "vyřádilo". Náměty na různé zajímavé činnosti najdete v článku Dvanáct her, které zabaví hyperaktivní dítě.