Co byste dítěti neměli nikdy zakazovat

31.01.2021

Svým způsobem je snadnější svému dítěti něco dovolit, než hledat způsob, jak mu to zakázat. Proč? Jeden nechce na dítě vyvíjet přehnaný nátlak, druhý nechce být rodičem-tyranem, třetí je prostě příliš líný na to, aby dítěti něco vysvětloval.
Většina ostatních rodičů se při výchově bez zákazů neobejde. Dítě samozřejmě potřebuje určitá pravidla a hranice, existují však věci, které byste dítěti zakazovat neměli. Nikdy.

1. Jíst samo. Někdy je mnohem jednodušší nakrmit i dítě, které už se dovede jakž takž najíst samo. Může Vám to ušetřit čas strávený neustálým praním "zbytečně" ušpiněných triček a ubrusů. Jenže tím narušíte první krok Vašeho dítěte k samostatnosti. Vyžaduje to od něj hodně námahy a soustředění, aby víc jídla skončilo v puse než na oblečení. Jeho úsilí se mu však nakonec vyplatí. Až před něj učitelka v mateřské školce položí talíř s jídlem, bude už si samo vědět rady.

2. Pomáhat rodičům. Když Vám chce dítě s něčím pomáhat, neodhánějte ho. I když víte, že při tom nadělá víc škody než užitku. Třeba po něm budete nakonec muset uklízet dvakrát tak dlouho, ale hlavní přece je, že Vám pomohlo. Bude se cítit "velkým" a užitečným. Chce Vám pomoci utřít nádobí? Dejte mu pár starších talířů, kterých nebude taková škoda, když se rozbijí. Chce Vám pomoci s těžkým nákupem? Dejte mu do tašky třeba jen bochník chleba nebo dva banány. I tak se bude cítit důležité.

3. Malovat barvami. Dejte dítěti příležitost vyjádřit své pocity výtvarným dílem. Malování barvami rozvíjí představivost, kreativitu a jemnou motoriku, uvolňuje stres a napětí, uklidňuje nervovou soustavu, zvyšuje sebevědomí atd. Kupte dítěti netoxické barvy, oblékněte mu staré tričko, zakryjte podlahu igelitem a dovolte dítěti, aby se naplno vyřádilo. Chce Vaše dítě mermomocí malovat na stěny? Dobře, kupte několik větších archů silnějšího papíru, připevněte je na zeď a nechte ho malovat.

4. Zouvat se a svlékat se doma. Když je dítěti horko, odhazuje přebytečné oblečení. Někdy pobíhá po bytě dokonce úplně nahaté. U malých dětí je to docela normální touha, nemusíte na něj hned křičet: "Okamžitě se obleč!" Při běžné pokojové teplotě může dítě chodit doma v ponožkách nebo třeba i naboso, když je mu nošení obuvi nepohodlné. Nijak mu to neublíží - tedy alespoň pokud se u Vás doma na podlaze neválejí střepy.

5. Vyjadřovat své emoce. Dovolte svému dítěti, aby skákalo, běhalo, smálo se, křičelo, plakalo - zkrátka aby bylo dítětem. Je jasné, že mezi lidmi je třeba dodržovat alespoň základní pravidla společenského chování, ale doma by dítě mělo být samo sebou. Je to jeho způsob, jak vybít přebytečnou energii, uvolnit vnitřní napětí a zbavit se stresu. Jak hlásala cedule na stěně lokálu v jednom starém filmu: "Nestřílejte na pianistu. Dělá, co může."

6. Lézt na prolézačku. Ano, prolézačka může být pro dítě nebezpečná a rodiče by mu měli vysvětlit, určitá bezpečnostní pravidla a zpočátku mu třeba i pomoci vyšplhat nahoru nebo slézt dolů. Ale nemusíte ho držet za rukáv pokaždé, když poleze. Dítě se musí naučit ovládat pohyby svého těla, to za něj neuděláte. I když jej několikrát odtáhnete od prolézačky, jednou na ni stejně poleze. Bude lepší, když to poprvé udělá pod Vaším dohledem.

7. Hrát si s vodou. Děti a voda patří k sobě. Malého vodníka neskutečně baví kolem sebe cákat. Nepřipravujte jej o tu zábavu, i když se při ní umáčí od hlavy až k patě. Pokud máte zahradu nebo alespoň dvorek, nechte jej, ať se vyřádí tam. Dejte mu na to různé nádoby - konvičky, kelímky, kyblíčky. Když se umáčí, tak se potom zase usuší. Voda ho nerozpustí.

8. Šlapat do louží. Louže jsou pro děti velkým zdrojem radosti. Když před sebou dítě vidí kaluž, je pro něj velmi těžké odolat a složitě ji obcházet, když přes ni může přeběhnout. Pokud bude mít na nohou holínky, neměli by v tom rodiče vidět problém.

9. Dotýkat se křehkých věcí. Každé dítě je zvídavé. Musí sahat na věci kolem sebe a prozkoumávat je. Nemusíte mu hned brát z rukou všechno, co do nich popadne. Jen mu vysvětlete, že tato věc je Vám drahá, a že je třeba s ní zacházet opatrně. Není na hraní, ale může si ji vzít do ruky a potěžkat. Občas se přece jen stane, že dítě něco rozbije. Nemusíte na něj kvůli tomu křičet. Můžete se zatvářit smutně a nechat dítě pozorovat, jak uklízíte střepy. Požádejte jej, aby bylo příště opatrnější.

10. Mít vlastní názor. Samozřejmě, že maminka ví všechno nejlépe - jaké tričko bude dítěti nejvíc slušet, jak srovnat hračky v regálu, v jakém pořadí jíst jídla z prostřeného stolu. Ale i malé dítě už má svoje touhy, myšlenky a názory. "Protože jsem to řekla" není pro dítě žádný argument. Buď jej přesvědčte, že máte pravdu - nebo projevte odvahu souhlasit s jeho názorem.

11. Hrát si s nádobím. Rodiče mají tendenci před dítětem schovávat všechno, co by mohlo zničit a otlouci. A přitom hrnce, lžíce, kastroly a vařečky nejsou jen kuchyňské nádobí - jsou to i vzdělávací pomůcky pro Vašeho malého. Bojíte-li se o své nové nádobí, schovávejte mu na hraní nějaké staré a nepotřebné. Když máte doma nějaké prošlé těstoviny, hrách nebo čočku, kterou už jste chtěli dávno vyhodit, klidně nechte dítě, aby je přesypávalo z kastrolu do kastrolu. Užije si při tom hodně zábavy.

12. Spát s rozsvícenou lampičkou. Některé děti, zejména do 3 - 4 let, se bojí spát potmě. To je normální, zvláště pokud jsou v dětském pokoji samy, bez sourozence nebo jiného člena domácnosti. Některým dětem může trvat delší dobu, než se naučí spát o samotě, aniž by při tom pociťovaly strach či úzkost. Noční lampička jim může pomoci. Neměla by však svítit studeným, modrým světlem, protože takové světlo může znesnadňovat usínání. Lampička by měla vydávat teplé a spíše tlumené světlo.

13. Nedojídat. Jídlo by pro dítě mělo být potěšením, nikoli mučením. Nesnažte se do jeho útrob nacpat všechno jídlo, které jste pro něj připravili. Dítě samo nejlépe ví, kdy už má dost. Bojíte se, že hodinu po obědě už bude mít zase hlad? Od toho existují svačiny. Pokud máte pocit, že toho Vaše dítě při snídani nebo při obědě málo sní, rozdělte mu denní příděl do několika menších jídel.

14. Fantazírovat. Znáte své dítě lépe než kdo jiný, a tudíž pro Vás nebude obtížné poznat, když si vymýšlí. Měli byste se však naučit rozlišovat mezi projevy bohaté obrazotvornosti Vašeho dítěte a jeho úmyslným lhaním. Dítě žije částečně ve skutečném světě, částečně ve světě představ a fantazií. Nemusíte jej z tohoto dětského světa předčasně a násilně vytrhovat.

Co byste dítěti naopak neměli dovolovat

1. Bít ostatní. Vysvětlete dítěti, proč není správné ubližovat ostatním. Většina dětí se alespoň občas chová útočně, jak jim velí hlas přírody. Důležité je, abyste Vašemu dítěti pomohli odreagovat se a "vypustit páru" nějakým přijatelnějším způsobem - můžete mu třeba pořídit boxovací pytel.

2. Ubližovat zvířatům. Kladný vztah ke zvířatům se vytváří už v dětství. I když právě nemáte žádné domácí zvíře, můžete dítě alespoň čas od času vzít na prohlídku farmy, stájí, zoologické zahrady a podobně. Nebo navštivte zookoutek, kde děti mohou krotší zvířata dokonce krmit. Pozná, že ochočené zvíře potřebuje péči člověka.

3. Brát si cizí věci. Malé dítě nerozlišuje moje a tvoje, nicméně od určitého věku získává pojem o tom, co je to majetek a vlastnictví. Úkolem rodičů je dítěti vysvětlit, že i když se mu líbí něco, co patří jinému, nemůže si to jen tak vzít, protože druhý by byl kvůli ztrátě své věci smutný.

4. Nezdravit. Dítě by mělo vědět, že když jej někdo pozdraví, musí mu na pozdrav odpovědět. V tom byste mu Vy sami měli jít vždy příkladem. Postupně se od Vás také naučí, kdy a koho má pozdravit jako první.

5. Utíkat mamince. Dítě musí pochopit, že když někam jde s rodiči, nesmí od nich samo odcházet, a že když chce někam jít (třeba jen k dalšímu regálu v supermarketu), musí jim to nejprve říci.

6. Lézt na okna. I když máte doma bezpečnostní okna s dětskými pojistkami, Vaše dítě by mělo vědět, že lézt na okna nesmí. Třeba někdy půjde na návštěvu ke kamarádovi, u kterého doma takové pojistky na oknech nemají. Nebo se je časem naučí překonat.

7. Hrát si na silnici. Pro dítě je silnice velmi nebezpečným místem. Pamatujte, že dítě je schopno se zcela samostatně pohybovat v dopravním provozu nejdříve ve věku 10 let. Do té doby jej musíte hlídat. Nestačí, že se na něj díváte z okna. Když míč vyletí z hřiště na silnici a dítě se za ním vrhne pod kola automobilu, nebudete mít čas seběhnout ze schodů a zadržet jej.

8. Házet věci z oken či z balkónu. Nezáleží na tom, zda jsou to hračky, igelitové sáčky naplněné vodou, kamení nebo něco jiného. Jakýkoliv předmět hozený z okna či balkónu může ohrozit procházejícího člověka - i když pod oknem nevede ulice, nikdy nevíte, zda dole někdo nestojí.

9. Zasunovat předměty do zásuvek. I když máte zásuvky zakryté, šikovné dítě se k nim nakonec stejně může nějak dostat. Když ne doma, tak někde jinde. Proto byste jej měli poučit o nebezpečnosti takového počínání.

10. Hrát si s ohněm. Některé děti přímo fascinuje pohled na mihotající se plaménky. Oheň přitahuje jejich pozornost, vždyť je tak zvláštní a tak živý! Dítě by však mělo vědět, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. V dnešní době již existuje řada výukových materiálů, které Vám pomohou vysvětlit dítěti nebezpečí spojené s ohněm (různé letáčky, pomůcky a příručky pro děti vydává např. Hasičský záchranný sbor).

Když už je nutné dítěti něco zakázat, je třeba se řídit několika pravidly.

1. Zákazy vyslovujte bez hněvu a bez obviňování dítěte a jeho ponižování. Zákaz spočívá ve stanovení nějaké hranice, nikoli v obvinění dítěte z toho, že ji překročilo.

2. Nestačí jen zakázat, každý zákaz je třeba vysvětlit. Důvody zákazu vždy vysvětlete tak, aby dítěti byly srozumitelné. Zvyšujete tím jeho motivaci k dodržování pravidla.

3. Pravidel by mělo být co nejméně, ale na jejich dodržování musíte dbát důsledně. Pokud dítěti najednou dovolíte to, co mu jinak zakazujete (nebo i naopak), narušujete jeho pocit jistoty a bezpečí.

4. Žádný zákaz by neměl být v rozporu s přirozenými potřebami dítěte. Nemůžete mu zakazovat běhat, skákat, smát se, hrát si - zkrátka mu nemůžete zakázat být dítětem. Raději dbejte na jeho bezpečnost a proveďte drobné úpravy v domě či bytě tak, aby se snížilo riziko úrazu. Potom nebudete muset každou chvíli křičet "Ne!"

5. Oba rodiče by se měli dohodnout, co dítěti dovolí a co mu zakáží. Dítě by bylo zmatené, kdyby mu jeden z rodičů něco dovolil a druhý mu zároveň totéž zakazoval. Nikdy se s partnerem před dítětem nehádejte, zda mu něco máte dovolit. Poraďte se o tom sami mezi sebou.

6. Vždy a ve všem buďte svému dítěti příkladem. Těžko dítě přesvědčíte, že nemá chodit do pokoje v botách na ven, když si tam sami - třeba jen po špičkách - "skočíte" pro zapomenutou tašku nebo klíče.

7. Když je to možné, nabídněte svému dítěti výběr. Nechce se večer převléknout do pyžama? Nabídněte mu, aby si vybralo, které ze svých pyžam si dnes vezme. Nechce se jít koupat? Nechte ho, ať si vybere, kterou hračku si dnes vezme do vany. Když dítě zapojíte do rozhodování, nebude mít důvod protestovat.

P.S.: Pamatujte, že jste matka, a ne diktátor. Než řeknete "Nesmíš...!", položte si otázku: "A stane se něco, když mu to dovolím?"