Čím mohou rodiče dítěti nejvíce ublížit

27.01.2021
Všechno, co děláme v životě našich dětí, se nám stokrát vrátí. Když dítě vyrůstá v prostředí plném důvěry, naučí se důvěřovat druhým. Je-li dítě milováno a podporováno, samo se stává láskyplným a pozorným člověkem.
Bohužel, mnozí dospělí se v hněvu, ve spěchu či z neznalosti věci dopouštějí různých závažných chyb, které mohou ve svém důsledku dítěti velmi ublížit.

Nedostatek pochopení

To, co dospělému člověku může připadat naprosto bezvýznamné, může být pro jeho dítě ve skutečnosti nesmírně důležité. Dítě se rodičům svěří s nějakým svým malým trápením, ale maminka ani tatínek neposlouchají. Říkají svému dítěti: "Ale jdi ty, to přece nic není!" Nemají čas nebo náladu přemýšlet o tom, proč právě TAHLE VĚC je pro jejich dítě tak důležitá, že se kvůli ní trápí.
Všechno, čím se dítě trápí či znepokojuje, je hodno rodičovské pozornosti, i kdyby to byla jen nějaká maličkost. Dítě se na svět dívá jinýma očima, než dospělý člověk. Když se Vám dítě svěří s nějakou svojí malou starostí, promluvte s ním. Když nad vším jen mávnete rukou, bude mít vaše dítě pocit, že mu nikdo na světě nerozumí.

Nedostatek podpory

Každé dítě se dříve či později dostane do situace, kdy se mu něco nedaří. Dětství je obdobím života, v němž se teprve musí všechno naučit. A věcí, které se i docela malé dítě musí naučit, je takřka nepřeberné množství. Stokrát upadne, než se mu podaří udělat několik kroků. Oblékne si kalhoty obráceně a tričko naruby. Tkaničku u botky si zaváže tak, že už ji nikdo nerozváže. Vezme vidličku do pravé ruky a nůž do levé. Chybami se člověk učí. A rodiče jsou tu od toho, aby dítěti radili a povzbuzovali jej, ne proto, aby ho okřikovali a dělali z něj neschopného nešiku.
Samozřejmě, že dobří rodiče by v dítěti neměli vytvářet přehnané představy o jeho schopnostech a možnostech. Avšak slova podpory jsou nesmírně důležitá. Když rodiče řeknou dítěti "Troubo!" nebo "Nešiko!", moc velkou podporu mu neposkytnou. Dítě se cítí neschopné a naprosto nemožné. Povzbuzení typu "Zkusíme to ještě jednou, uvidíš, že to zvládneš!" zní mnohem lépe.

Srovnávání s druhými dětmi

Jistě je důležité, aby dítě mělo nějaké vzory, které by mohlo napodobovat. Pokud mu však rodiče neustále předhazují příklad jiného dítěte, jeho motivace se tím nijak nezvýší, spíše naopak.
"Podívej se, Tomáš už to dovede a ty ještě ne!" "Když byla Anička v tvém věku, tak už takové věci dávno nedělala!" Nezní Vám tyhle zraňující větičky povědomě? Čeho však rodiče takovým srovnáváním dosáhnou? Snad jen toho, že jejich dítě začne hluboce nenávidět Tomáše, Aničku a další děti, které jsou v očích jeho rodičů "lepší", než ono samo.

Posměch

Smích je koření života, ale také může zraňovat víc, než jakákoliv rána nebo pád. Jen si vzpomeňte, jak jste se cítili, když se Vám někdo posmíval za něco, co jste nezavinili! Někdy je těžké se ovládat a nevybuchnout smíchy, ale je to Vaše dítě, kdo sleduje každou Vaši reakci.
Dítě běží a upadne. A maminka nebo tatínek, místo aby šli k němu a zjistili, zda si nějak neublížilo, se začnou smát na celé kolo. Co asi takové dítě může cítit? Nebo když se dítěti něco nedaří, poplete básničku či omylem nakreslí postavičce na obrázku o jednu ruku víc. A hned za to sklidí jedovatý smích. Pro vnějšího pozorovatele je to možná zábavné, ale dítě se v takové situaci rozhodně nebaví.

Ponižování

Pro některé dospělé je naprosto nepochopitelné, že i malé dítě má svoji důstojnost. Existuje řada věcí, které mohou dítě ponížit a vyvolat v něm pocity méněcennosti. A způsobů, jak rodiče mohou své dítě ztrapnit a znemožnit, je celá řada.
Co asi prožívá dítě, jehož maminka se nad mokrou skvrnou na prostěradle nebo na kalhotách rozčílí: "Péťo, ty ostudo, takový velký kluk a ještě se počurá!" Jistě nebudeme od maminky čekat, že Péťu pochválí. On se však cítí trapně už kvůli tomu, co se stalo, tak proč jeho rozpaky ještě zvyšovat?

Křik

Aby svým beztak již silným slovům dodali patřičný důraz, mnozí rodiče na dítě křičí. Nevědí, že váhu svých slov tím spíše snižují. Dítě, na které se křičí, přestává vnímat obsah slov a slyší jen hluk, který v něm vyvolává samé nepříjemné pocity. Oč více na něj zapůsobí slova pronesená sice důrazně, ale v klidu a bez hněvu!
Kolik úzkosti se zračí v pohledu dítěte, na které dopadají tvrdé výkřiky. "Tak budeš poslouchat nebo ne? Okamžitě pojď sem! No to snad není pravda!" Co slovo, to úder, který dopadá na duši vyděšeného dítěte.

Ignorování

To je vůbec ta nejhorší věc, kterou mohou rodiče svému dítěti udělat. "Už mi dej pokoj!" volá unavený a přepracovaný rodič. Jak zbytečné si v tu chvíli musí připadat jeho dítě! A přitom by stačilo pár slov, aby získalo pocit, že je pro někoho přece jen důležité.
Ještě horší je, když vynalézaví rodiče potrestají své zlobivé dítě tím, že na něj po určitou dobu nemluví. Takto potrestané dítě prožívá tísnivý pocit, že na jeho přítomnosti nikomu nezáleží. Připadá mu, jako kdyby ani neexistovalo.
Každý člověk má svoje starosti a jeho energie není nevyčerpatelná. Ale každý, kdo přivede na svět dítě, musí také počítat s tím, že jeho dítě ho potřebuje, že je pro něj tím nejdůležitějším člověkem na světě.

Jako rodiče se tisíckrát dostanete do situace, která od Vás bude vyžadovat hodně vnitřní síly, rozvahy a sebeovládání. Ale Vaše dítě Vám tuto námahu tisíckrát vrátí. Toto dítě Vás bezvýhradně miluje, ať už jste jakýkoliv a děláte cokoliv, prostě proto, že jste jeho máma nebo táta. A za jediný úsměv tohoto milujícího človíčka dáte všechno na světě. Prosím, myslete na to co nejčastěji.