Child-free: plíživá genocida

21.06.2021

Na přelomu 20. a 21. století nastal odklon od tradičních ideologií, zato se vynořila celá řada názorových hnutí. Nejsou založena na oficiálním členství a neplatí se v nich žádné poplatky, zato však výrazně ovlivňují život a rozhodování svých stoupenců. Jedním z názorových hnutí, která se promítají do naší každodennosti, je hnutí "child-free" spojené s "dobrovolnou bezdětností".

Koncept dobrovolné bezdětnosti (angl. child-free = bezdětný) si v ekonomicky vyspělých zemích získává stále větší oblibu. Jeho základy sice byly položeny již před mnoha desítkami let (za jeho předchůdkyni je považována američanka Margaret Sangerová, která kdysi stála u zrodu tzv. Asociace pro plánování rodiny), nicméně k širšímu uplatnění "dobrovolné bezdětnosti" dochází až během uplynulých dvou desítek let.

Základní myšlenkou hnutí je vědomá neochota přivádět na svět děti a pečovat o ně. Přitažlivost této myšlenky je systematicky zvyšována jejím mediálním rozšiřováním. Argumentů, které slouží k prosazování bezdětnosti, je sice jen pár, ale pro svoji jednoduchost a srozumitelnost bývají snadno přijímány:

  • Dítě přináší řadu omezení a je zdrojem obtíží.
  • Dítě vyžaduje příliš mnoho času a pozornosti.
  • Těhotenství je náročné a ženu tělesně i psychicky vyčerpává.
  • Řada slavných lidí neměla děti - Da Vinci, Koperník, Newton a další.

Zjednodušeně řečeno, pro zastánce "child-free" neznamená početí dítěte radost, ale začátek starostí. Podle této koncepce může být život šťastný a naplno prožitý pouze bez potomků (zajímavé je, že rodiče stoupenců hnutí "child-free" měli jiný názor a děti si pořídili). Co vede některé lidi k šíření této myšlenky? Je to jen nezištná touha ušetřit "nerozumné" lidi, kteří plánují založit si rodinu, starostí o potomstvo?

Skutečné účely hnutí "child-free"

Už samotný fakt, že hnutí "dobrovolné bezdětnosti" se těší podpoře ze strany velkoprůmyslu (například na činnost výše zmíněné Asociace pro plánování rodiny přispívá mimo jiné Rockefellerova nadace), napovídá, že cíle tohoto hnutí je třeba hledat na prvním místě v ekonomické oblasti. Ekonomika vyspělých zemí prochází od 90. let zásadními změnami. Mění se struktura zaměstnanosti, lidskou práci stále více nahrazují počítače a roboti. Přibývá lidí, kteří jsou z ekonomického hlediska "zbyteční", protože si nemohou dovolit dostatečně vysokou spotřebu zboží a služeb. A první důvod pro umělé omezování porodnosti je na světě.

Významné je ovšem i hledisko sociální, které souvisí s tzv. krizí střední třídy. Jde o to, že aby si jejich příslušníci udrželi svoje společenské postavení a neriskovali sociální pokles, vyžaduje se od nich demonstrativní spotřeba statků a služeb. Jinak řečeno, aby člověk mohl být stále ještě považován za příslušníka střední třídy, musí si kupovat různé drahé věci, trávit dovolenou v exotických destinacích atd. Náklady spojené s obživou rodiny by však mohly příslušníka střední třídy vést k určitému omezení jeho demonstrativní individuální spotřeby. A její omezení by vedlo k tomu, že jeho okolí by jej mohlo přestat považovat za "úspěšné", což je pro typického příslušníka střední třídy představa takřka děsivá.

Konečně existují i důvody politické. Je mnohem snazší ovládat množinu na sobě "nezávislých" individuí, než skupinu lidí, kteří jsou navzájem propleteni příbuzenskými vazbami. Bezdětnost navíc posiluje stabilitu stávajících pořádků, neboť docházelo-li v minulosti k různým povstáním a revolucím, pak motivací k účasti širších vrstev společnosti v těchto společenských a historických procesech byla zpravidla touha zajistit svým dětem lepší život, než jaký měli jejich rodiče. Kdo však nemá děti, nemusí se zajímat o budoucnost, protože žije jen přítomností. Bezdětnost značné části občanů usnadní práci budoucím diktátorům.

Jak je koncepce "child-free" propagována?

V době hromadných sdělovacích prostředků, multimédií a internetu jsou možnosti systematického ideologického působení na masy téměř neomezené. Jedním z prostředků, jak se prosazuje hlavní myšlenka hnutí "child-free", je zapojení slavných osobností do skryté kampaně za dobrovolnou bezdětnost. Zde je několik příkladů:

"Upřímně řečeno, nepotřebujeme více dětí. Na Zemi je už příliš mnoho lidí."

Cameron Diaz, herečka

"Představa, že po zahradě mé vily pobíhá byť i jen jedno jediné dítě, mě dokáže pěkně znervóznit."

George Clooney, herec a režisér

"Jaký to má smysl? Nakonec nemohu zaručit, že se mému dítěti jednoho dne neublíží, protože v určité fázi života se člověk cítí nešťastný. Nechci to vidět."

Robbie Williams, zpěvák a skladatel

"Jsem žena, která nemá žádné děti a která nikdy nebude sedět na místě. Mám ráda děti, ale jen na krátkou dobu. Nejprve si myslím, že jsou roztomilé a zábavné, ale pak mě z nich začne bolet hlava."

Kim Cattrall, televizní a filmová herečka

Populární osobnosti mají v naší medializované kultuře roli jakýchsi tvůrců veřejného mínění. Jejich výroky tedy v žádném případě nelze vnímat jen jako nějaké "nezávazné" vyjádření vlastního názoru. Jsou-li podobné výroky takzvaných celebrit propagovány a rozšiřovány, určitě to není jen proto, aby se učinilo zadost právu na vyjádření vlastního názoru (ostatně u výroků celebrit se o nějaké vlastní názory jedná spíše výjimečně).

Negativní mediální obraz rodičovství

V mnoha filmech či televizních seriálech z evropského či amerického prostředí vystupují hlavní postavy, které nemají žádné děti. To se týká hlavně filmů a seriálů určených mladému publiku. Ideálem je "úspěšná, svobodná a nezávislá" žena či "svobodný" muž "bez závazků".

Pokud už se ve filmu či seriálu objeví nějaká rodina, pak jsou vztahy mezi rodiči a dětmi prezentovány jako napjaté, ne-li přímo konfliktní. Rodiče v nich nerozumí svým dětem a děti zase rodičům. Děti jsou zde prezentovány jako bytosti, které ničí věci, omezují rodiče v jejich kariéře, znemožňují jim věnovat se určitým zálibám. Jinak řečeno, dítě je mediálně prezentováno coby příslovečná "koule na noze", zatímco radost ze společného soužití se kamsi vytrácí.

Také v mnoha společenských časopisech (zejména těch, které jsou určeny pro mladé ženy) je na příkladech "šťastných a úspěšných osobností" prezentována bezdětnost jako normální a v podstatě ideální stav.

Jelikož každé - nebo téměř každé - hnutí má i svoje extrémní křídlo, občas se objevují i mnohem drsnější formy nátlaku, například v podobě urážení a napadání matek, otců a jejich dětí (počínaje nadávkami a konče házením nedopalků od cigaret či plechovek od piva do dětských kočárků).

Plíživá genocida

Jako každý společenský jev, i hnutí "child-free" má svoje ekonomické, sociální a politické příčiny a jeho myšlenky se šíří různými cestami, v dnešní době převážně s využitím (multi-)médií. Otázkou je, co všechno lze ještě považovat za normální ve společnosti, která je systematicky vystavována mediálnímu tlaku. Jako normální je totiž v tomto druhu společnosti vnímáno to, co je mediálně prezentováno.

Je možné považovat za společenský idol někoho, kdo se celý svůj život věnuje jen sám sobě, aniž by měl potřebu naplnit svoji biologickou úlohu, zplodit potomstvo a zanechat tak po sobě na Zemi něco víc, než jen hromadu odpadků? Ovšem právě takový typ jedince je mnoha ekonomy, politiky a sociálními inženýry nadšeně vítán.

Už déle než čtvrt století neustále slyšíme, že lidí je na světě moc, a že to takhle dál nepůjde. A místo toho, aby se naši vědci a výrobci zaměřili na účinnější využívání netradičních zdrojů (ať již při výrobě potravin, získávání energie atd.) a efektivnější způsoby uspokojování lidských potřeb, slyšíme jen stálé volání po omezování populace.
Už v minulosti se objevovaly varovné hlasy, že se lidé přemnožují, a že se s tím musí něco dělat. A zatímco například ctihodný reverend Malthus na přelomu 18. a 19. století doporučoval snižovat "přebujelou" populaci válkami, dnes se prosazuje sice dlouhodobější, avšak neméně účinná metoda. Místo zabíjení lidí přece stačí zařídit, aby se vůbec nenarodili! A jednou z cest, jak toho dosáhnout, je přesvědčit lidi v plodném věku, že zplozením potomka si nadobro zkazí život.

Jedno ze základních lidských práv, právo na život, je tak obráceno na ruby. Život je prezentován jako nějaký "luxus", který si hned tak někdo nemůže dovolit, zatímco početí dítěte je prezentováno div ne jako zločin spáchaný na lidstvu i na sobě samém. Rodiče dětí pak nejsou vnímáni jako lidé, kteří normálním a přirozeným způsobem zajišťují pokračování lidského rodu, nýbrž jako zoufalci, kteří sami sobě "zkazili život" a ještě při tom přispěli k většímu zatížení naší už beztak "přelidněné" planety.

Nástroje plánované genocidy mohou být různé. Genocida, to není jen přímé vyvražďování lidí, ale i jakákoliv systematická opatření směřující k zamezení jejich plození. Bez ohledu na to, zda se k tomuto cíli využívá otevřené násilí (například v podobě zákonů na omezování porodnosti a následných sankcí, které platí v některých zemích světa), nebo "jen" mediální nátlak, protože výsledný efekt je přibližně stejný.