Budou jako Vy: Vychovávat dítě znamená vychovávat sebe

28.02.2021

Dítě sice přichází na svět vybaveno určitými vrozenými předpoklady, ale vše se musí teprve naučit. Malé dítě se učí převážně napodobováním, přičemž prvními a nejdůležitějšími lidmi, které napodobuje, jsou jeho rodiče. Příklad rodičů má pro jejich potomka naprosto zásadní význam. Rodiče, kteří chtějí vychovávat dítě, by tedy měli vychovávat především sami sebe, protože přes veškerou snahu bude jejich potomek nakonec stejný, jako oni sami.

Je zbytečné dítěti vykládat o škodlivosti alkoholu a kouření, jestliže rodiče sami pijí a kouří. Marně se rozčilují rodiče, jejichž dítě si několik hodin denně hraje s mobilním telefonem, pokud oni sami nedají za celý den telefon z ruky. Nemá smysl snažit se dítě přesvědčit o významu vzdělání pro život a nutit jej k dosahování vynikajících studijních výsledků, pokud samotní rodiče s bídou splnili povinnou školní docházku. Dítě se učí napodobováním. A jeho největšími učiteli jsou rodiče.

Rodiče jako vzor

Chcete-li dítě vychovávat, musíte pro něj být osobou, ke které vzhlíží. Jestliže se Vám na chování Vašeho dítěte něco nelíbí, přemýšlejte o tom, zda mu opravdu dáváte "dobrý příklad". Dítě Vám ve skutečnosti nastavuje zrcadlo, přičemž pro dospělého člověka nemusí být snadné smířit se s tím, co v nastaveném zrcadle vidí. Někteří lidé takový pohled neunesou a vinu za svoji nespokojenost svalují na dítě. Zřejmě neznají drsné lidové přísloví, které začíná slovy "Nenadávej na zrcadlo..."

Rodiče si často přejí, aby dítě "v životě dokázalo" více než oni. Aby bylo lepší, chytřejší, vzdělanější, bohatší, šťastnější atd. Podobné touhy však mohou být pro dítě nebezpečné, protože přehnaná očekávání a nadměrný tlak ze strany rodičů mnohdy představují neúnosnou zátěž pro jeho duševní zdraví. Jestliže je dítě přesvědčeno o tom, že jeho povinností je být lepší, ještě lepší a nejlepší, tak i drobné neúspěchy postupně zničí jeho kladné sebepojetí, pokud se dostavují dlouhodobě a opakovaně.

Někdy je až zarážející, jak podobné je chování dětí a jejich rodičů. Dítě se ve svém každodenním životě pochopitelně dostává do poněkud odlišných situací, než dospělí lidé, jimiž jsou jeho rodiče. Avšak základní komunikační strategie a přístupy k řešení problémů a konfliktů bývají u rodičů a jejich potomků velmi podobné.

Téměř shodné bývají reakce rodičů a dětí zejména v situacích, kdy je jejich sebepojetí vystaveno nějakému vnějšímu ohrožení. Jestliže mají rodiče při zanedbání nějaké své povinnosti sklony k přenášení své odpovědnosti na druhé, budou se podobné sklony s největší pravděpodobností projevovat i u jejich potomka. Výmluva jako strategie jednání se dědí z generace na generaci s takřka stejnou pravidelností, jako rysy obličeje či barva vlasů.

Dítě se učí napodobováním

Pozorovací schopnosti dětí jsou někdy až neuvěřitelné, stejně jako jejich schopnost napodobovat rodiče. Podle některých výzkumů (A. Meltzoff, 2017) novorozenec začíná napodobovat mimické výrazy svojí maminky již po necelé hodině od narození. U větších dětí je napodobování rodičů samozřejmě mnohem komplexnější.

I když si myslíte, že si Vás dítě právě nevšímá a plně se věnuje nějaké svojí činnosti, může pro něj být Vaše chování vzorem. Dítě má totiž fenomenální paměť, díky čemuž si může veškeré vjemy uložit pro pozdější zpracování. Jeho napodobování rodičů přitom nemusí být vědomé. Nejde o to, že dítě se po Vás "opičí". Pouze si pamatuje, jak se chováte v určitých modelových situacích.

Je vysoce pravděpodobné, že dítě do značné míry převezme Vámi uplatňované postupy řešení konfliktních situací. Reagujete-li na chování dítěte křikem, je téměř jisté, že i ono samo bude křičet, jakmile se mu něčí chování nebude líbit.

Také značná část slovní zásoby, kterou dítě používá, je převzata od rodičů, zejména v předškolním věku. K jejímu rozšiřování v prostředí vrstevnické skupiny dochází zpravidla až ve škole.

Kdykoliv se tedy rodiče dostanou do situace, v níž nejsou spokojeni s tím, jak se jejich dítě chová, měli by se především zamyslet nad tím, jaký mu oni sami dávají příklad. Ať děláte co děláte, Vaše dítě bude stejně nakonec "po Vás".